Přestože se rozhovor uskutečnil pár kilometrů od Vimperka, pro většinu bude nadcházející téma tak trochu z jiného světa. Lenka, mladá žena, osmadvacet let, vdaná, dvě děti. Až dosud životopis stejný jako u tisíců jiných mladých žen. Jen její obživa je trochu jiná, než o které by drtivá většina rodičů pro svou dceru snila. Lenka se totiž živí prostitucí v night clubu nacházejícím se mezi Vimperkem a hraničním přechodem s Německem. „Rodiče se o tom nesmí dozvědět, ti by mě snad zabili, manžel, když se to dozvěděl, tak mě také najdříve zmlátil,“ prozrazuje našemu reportérovi.
Napadlo tě, že bys mohla tohle povolání dělat? Co jsi vůbec chtěla dělat?
Tak to mě snad nikdy nenapadlo. Chtěla jsem být kuchařkou nebo cukrářkou. Cukrářkou jsem vyučená.
Jak dlouho nejstarší řemeslo provozuješ?
Čtyři roky. Nejdříve jsem byla v severních Čechách na trase, to bylo hrozné, a pak v klubu. A odsud jsem se dostala sem.
Počítám, že jsi s tímhle povoláním začala kvůli penězům…
Víš, pro mě to jsou lehce vydělané peníze. A jak s tím jednou začneš, tak neskončíš.
Jaký byl Tvůj nejlepší kšeft?
Nejvíce jsem si vydělala tři tisíce euro za čtrnáct dní. Jenže to bylo tak před dvěma třemi roky. Teď jsme na tom s penězi daleko hůře. Přišla krize a všichni šetří.
Co první klient? Jaké jsi měla pocity?
Přišlo mi to takové zvláštní. Dostat za to peníze. Navíc první klient byl zvláštní. Měl na sobě totiž dámské prádlo. Červenou podprsenku a červené kalhotky. To si budu pamatovat až do smrti.
Kolik jsi stihla nejvíce za den zákazníků?
Devět.
A vybíráš si? Řekneš třeba zákazníkovi, že s ním nepůjdeš?
No, stává se to. Já třeba odmítám chodit s Turkama. Protože se neumí chovat, podle mě to jsou prasata.
Máš nějaký nepěkný zážitek?
Jo, stalo se mi, že když jsem byla s klientem, tak mě začal škrtit. To jsem musela použít tlačítko, co máme na pokoji. Přiběhla ochranka a pán skončil až na silnici před dveřmi podniku.
Měla jsi zákazníka, na kterého nezapomeneš?
Největší šok pro mě bylo, když přišel zákazník s tím, že se nechoval slušně a že si zaslouží trest. Tak jsme mu s kolegyní naplnili whirpoolku, co stála na terase, celou ledem, přitom venku bylo navíc patnáct pod nulou, a on si do ní sedl. Když vylezl celý fialový, tak chtěl ještě sešlupat bičíkem.
Stává se Ti někdy, že přijde zákazník a nechce ani sex? Že mu stačí si s tebou akorát popovídat?
Zrovna před čtrnácti dny přišel jeden. Zaplatil si tři čtvrtě hodiny, chtěl po mně, abych si vzala jiné boty, ty, co jsme měla na sobě, se mu asi nelíbily. A celou zaplacenou dobu mě jenom česal vlasy.
Jak vypadá typický zákazník?
Typický zákazník? Tak to je Němec, který si sem na chvíli odskočí. Manželku vysadí někde u obchoďáku, přijede sem, dost často smrdí, zaplatí čtyřicet euro za dvacet minut a pak jede vyzvednout manželku. Jinak sem chodí pochopitelně mimo Němců i Češi a třeba Italové a ti Turci.
Jezdí sem do klubu nějací známí lidé?
Nevím, já tady lidi neznám, takže nevím. Ale dříve ke mně chodil jeden soudce z Chomutova. Ten byl docela perverzní, měl rád sado-maso, nechal se řezat, dávali jsme mu vodítko, dokonce žral a pil jako pes z misky. Tady o nikom nevím.
Jak fungují vztahy mezi kolegyněmi? Jste kamarádky?
V téhle branži nemůžeš mít opravdovou kamarádku, tady jsme opravdu jen kolegyně. Maximálně zajdeme na kafe, ale kamarádství tady nefunguje. Tady jde o peníze.
Zlegalizovala bys prostituci?
Určitě.
Proč?
Aby se na priváty nebo do bordelů nemohly dostat nezletilé holky. Nebo aby k tomu nebyly nucené. S tím jsem se také setkala. Víš, některé čtrnáctiletý holky jsou vyspělé, nepoznáš to na nich a některé jsou i k prostituci donuceny od pasáků. To jsem také zažila a už to nikdy nechci zažít. To bylo, když jsem dělala na Šebíku (u hraničního přechodu Hora Svatého Šebestiána – pozn.autora). Přijela zásahovka a my jsme ležely na zemi se samopaly u hlavy. Tak hlavně kvůli těm mladým holkám bych chtěla prostituci zlegalizovat.
Jak dlouho ještě budeš tuhle práci dělat?
No, už moc dlouho ne. Za chvíli mi bude třicet a po třicítce nebudu mít oproti devatenáctkám dvacítkám moc šancí. Takže mi zbývají tak dva roky téhle práce.
Co budeš dělat pak?
Nevím.
(ok)
kresba: Monika Šedlbauerová
