Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala
31.října:
Zatímco Vimperk dnes po další jasné měsíčné noci zahájil od samého rána postupné tání zpět do nedokončeného podzimu, Boubín se v tom samém čase loučil s říjnem ve znamení nefalšované zimní idyly.
Člověk nevěděl, na které straně se opájet tou mrazivou krásou dříve, …
… zda věnovat pozornost temelínskému směru, …
… nebo pozorovat sluneční hru ve špičkách letitých smrků, …
… případně obojí naráz.
Na rozhledně pak bylo rázem jasno: …
… jednoznačně zvítězily mimořádně krásně viditelné Alpy – jako první se napravo od šumavského Hochsteinu představuje Eselstein – 2553 m, dále pak Scheichenspitze – 2667 m, nápadně vyšší Koppenkarstein – 2865 m, Gjaidstein – 2794 m, Dirndl – 2829 m, nad výrazně nasvíceným Hallstattským ledovcem se zvedá monumentální Dachstein – 2995 m, následuje Mittlerspitz – 2926 m a konečně Torstein – 2948 m, který celou tuto nejvyšší trojici v masivu severních vápencových Alp zprava uzavírá.
Západněji se pak nabízí z nejvyšších postupně odleva Hoher Göll – 2522 m, dále s drobnější, ale zřetelnou bílou špicí Grossglockner – 3798 m, téměř uprostřed nejvýrazněji nasvícený Watzmann – 2715 m, v pravé třetině široký Hochkalter – 2607 m a na samém okraji snímku ještě začíná úbočí Grossvenedigeru – 3674 m.
Nejen pohledy z vrcholu Boubína, ale i kousek nad Kubovkou napovídaly, že se podle všeho opět vrací čas zajímavých inverzí …
V poslední říjnový den pak pod vlivem všech momentálních i nedávných zážitků nezbývá než znovu si v duchu položit neodbytnou otázku, zda se něčeho podobného dočkáme i tehdy, až pro to nadejde ten skutečně pravý čas – např. okolo Vánoc.
30.října:
Konec října nás obdařil zážitky, na které bylo určitě dost času později, ale každopádně se zdá, …
… že podzim ještě dostane příležitost dokončit vše, do čeho mu zima strčila své nedočkavé prsty.
29.října:
Z pestrého rejstříku charakteristických zimních úkazů (třebaže momentálně velmi předčasných) nám byla v nenadálém podvečerním projasnění oblohy nabídnuta i tahle fascinující předzápadová stále sytější hra barev, …
… která je s velkou pravděpodobností současně předzvěstí toho, že dnešní úplňková noc přinese zatím největší pokles teploty – okolo dvaadvacáté hodiny by měla rtuť teploměru sestoupit až na deset stupňů pod nulou.
28.října:
Zimní čas se letos dostavil nejen z hlediska nočního navrácení hodiny, která nám byla zjara uloupena ve jménu právě dneškem skončivšího času letního, ale současně též prakticky doslova …
Boubín však dnes byl velkou hádankou, neboť mlhy se po něm střídavě převalovaly i mizely. Jasně předvídatelné bylo jen to, že bude dokonale zasněžen i zamrzlý, …
… což krátce před neviděným západem slunce (mlha nakonec přece jen zvítězila) potvrdila už jen sama rozhledna. Člověk tu více nežli skutečnost, že dnešního dne naše republika slaví už své čtyřiadevadesáté narozeniny (nepočítáme-li relativně nedávné roztržení původního Československa, o němž je tu vlastně řeč), vnímal sice zatím zcela nepatřičnou, ale přece jen silnou vánoční atmosféru, již prostě tyhle zimní kulisy, ať chceme, či ne, tradičně vytvářejí.
Těžko se pak s rostoucí tmou dole na Kubovce ubránit silné iluzi, že za tímhle kouzelným oknem voní horký punč, cukroví a jehličí vánočního stromku …
Ale na to máme ještě necelé dva měsíce čas … 🙂
Spíš se vnucuje tradiční obava, abychom, až ty krásné sváteční chvíle skutečně nastanou, toužebně nevzpomínali za současného pohledu oknem do bláta právě na poslední říjnové dny …
27.října:
Předpovědi se naplnily – už v průběhu dopoledne se původní mrholení začalo vlivem citelného ochlazení měnit v sněžení …
… a Vimperk poprvé v rámci letošního podzimu kompletně zbělel.
Sníh se tak výrazně předběhl oproti loňskému roku, kdy město dostalo svůj první souvislý bílý kabát teprve 6. prosince (možno zavzpomínat zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/3308)
Barevné konfrontace, které se tímto předčasným zimním vpádem nabízejí, …
… jistě nepotěší jen oči fotografů.
Nakonec tu však zůstává k zamyšlení i svým způsobem smutná skutečnost: roční doby občas silně připomínají lidi – než se rozumně dohodnout, raději se hádají a perou … v daném případě je nicméně jistě omluvitelné, že třetí – právě fotograf, kterému tak nastávají žně, se směje … 🙂
26.října:
Dnešní výstup na Boubín sice započal na Kubově Huti pod neočekávaně krásně čistou hvězdnou oblohou, ale právě díky tomu bylo jasné, že nahoře bude vše jinak. A bylo – inverze v původní podobě sice ustoupily, ale oblačnost se nasunula do větších výšek, takže na vrcholu mne přivítala doslova tekoucí hustá mlha, jejíž vinou bylo všude dokonale mokro.
Takhle vypadala maximální viditelnost ještě při odchodu, tedy v okamžiku, kdy dávno vyšlo zde naprosto neviditelné slunce a kdesi v alpských výšinách už jistě nádherně zlatilo vše, co se mu nabízelo – o tom si ale tady jeden mohl nanejvýš nechat zdát …
Ani neustálé kapání z totálně mokrých smrků rovnou za krk mi však nemohlo pokazit radost z fotografování v mlze, …
… protože právě tohle je přece jedna z charakteristických tváří naší Šumavy, která je nejfotogeničtější zejména v okamžicích, kdy by většina lidí ani nevytáhla paty z domu … 🙂
25.října:
Ačkoli bychom se podle meteorologických prognóz měli v nejbližších dnech přichystat na výraznou změnu počasí chladným směrem, …
… příroda si pode všeho z očekávaného sněhu velkou hlavu nedělá – stále ještě nechává kvést některé rostliny, jako např. tento čapí nůsek neboli kakost smrdutý. Pod příznačně nevábným názvem (bylina skutečně vyvíjí poměrně nepříjemný zápach) se tu nicméně skrývají nemalé léčivé síly, využívané formou odvaru např. při vnitřním i vnějším krvácení, proti průjmům, ba i v zánětlivých případech.
24.října:
Dva měsíce před Vánoci nám Boubín tradičně nabízí svá inverzní kouzla – musíme však za nimi vyrazit na jeho vrchol, protože jen o nějakých sto metrů níže se opět nacházíme uprostřed mlhy …
Právě vyšlé sluníčko už se zdraví s alpským pásem mezi Plechým a Smrčinou …
… a o chvíli později i s ledovci na Dachsteinu …
Že by příbojem omývaná mořská pláž … ?
Z inverzních vln se noří jen špičky Bobíku, Lysé, Knížecího stolce, Špičáku a dalších vyšších vrcholů, které nezmizely v hlubinách …
Sluníčko hravě dosáhne nejen na zatím nejmladší šumavskou rozhlednu na Knížecím stolci (vpravo vzadu), …
… ale pošle nám odrazem svůj pozdrav i z Velkého Javoru.
Od kouzel, do kterých se pak pouští s vrcholky smrků, poloutonulých na hranici inverzní hladiny, …
… se člověku nechce odejít, …
… ale nemá jiné volby než opět se zanořit zpět pod tu prozářenou bílou hladinu.
23.října:
Vláda mlhy nad městem trvala necelé tři dny – už v průběhu dnešního dopoledne byla předvídatelná změna, která také záhy nastala. Jen je škoda, že člověku není z důvodu pracovní zaneprázdněnosti pokaždé dáno …
… sledovat podobné západy slunce, jakým byl dnešní, z vyšších lokalit, odkud by vynikly podstatně působivěji nežli z našeho dolíku.
22.října:
Po včerejším vývoji počasí se dalo očekávat, že i mlha dostane nápad vyšplhat výš …
… a postará se i tam, kde si o pouhý den nazpět bylo možno užívat sluníčka, o nefalšovanou takřka dušičkovou atmosféru.
Všudypřítomné vlhko má však vedle nepříjemných i své světlé stránky, …
… za nimiž stačí na chvilku se sklonit do říše hmyzu.
Ani značně větším zástupcům zvířecí říše čím dál hustší bílá clona zjevně nepřekáží v poklidné snídani … 🙂
21.října:
Mlha, ač na ni panují velmi rozporuplné názory a pohledy, patří k největším fotografovým spojencům.
Dokáže vtisknout krajině spousty svérázných nálad, a to zdaleka nikoli jen ponurých, jak se zpravidla všeobecně očekává, …
… mnohým zdánlivě okoukaným motivům pak dodá novou neotřelou podobu …
… a svou roli sehraje i tam, kde se nabízí třeba takováto podzimní hodina geometrie.
Nu a když už jí, třebaže k podzimu odjakživa patří, máme dost, vždy stojí za to vyzkoušet, jestli se před ní dá utéci vzhůru naší krásnou Šumavou …
Netvrdím, že takový pokus musí být vždy úspěšný – naše hory nejednou v mlze přímo kompletně utonou, …
… ale dnešek se naštěstí v tom směru naopak báječně vydařil.
20.října:
Šumavské řeky dnes dostávaly nejednu příležitost k symbolickému rozpomenutí na svou dávnou zlatonosnost …
… a spolu s ní i tvořivou sílu, jíž člověku pomáhaly a dodnes pomáhají.
Sluníčko lákalo nejen k uklidňujícímu posezení u vody, …
… ale též k dalekým rozhledům.
19.října:
Krásný slunečný den, který navíc místy přinesl i na danou dobu poměrně extrémní teploty, bude zjevně zakončen další vydatnou porcí inverze, která se již v odpoledních hodinách začala opět nasouvat od Výškovic.
Celá atmosféra přímo sváděla k hrátkám s fotoaparátem – tohle ještě není skutečná mlha … 🙂
Ta nakonec po mohutném podvečerním nástupu zase mírně zřídla a ustoupila do nejnižších poloh, …
… zatímco třeba v zámecké aleji zanechala jen lehkou, sotva znatelnou stopu.
18.října:
Dnešní výstup na Boubín připomínal tak trochu létání v termice – v průběhu cesty se co chvíli střídaly studené vzdušné proudy s teplými a každopádně bylo možno s ohledem na celkovou venkovní teplotu navzdory časné ranní hodině jít oproti minulému týdnu pouze v košili. Pohled do stále ještě ztemnělé krajiny před rozbřeskem pak nabídl celkové rozvrstvení inverze, jejíž část zaplnila náš dolík už od nočních hodin.
S přibývajícím světlem zákonitě slábl i působivý efekt promítání středu svítícího města na inverzní plochu …
… a silný vítr se současně postaral na opačné straně o krásnou viditelnost alpských velikánů.
Po delší době se zase na obzoru zřetelně vykreslil Dachstein a bylo navíc zřejmé, že sluníčko si dnes báječně vyhraje na jeho ledovcích …
Východní strana však dávala najevo, že sluneční pouť se opět neobejde bez překážek …
Západní obzor sice nabízel poměrně ostré horské siluety, Boubín však po východu slunce prozradil, že i za nimi se rozprostírá inverzní clona. Jeho stín nad Velkým Javorem jako by symbolizoval, kdo je skutečným horským vládcem Šumavy … 🙂
Sluneční dílo pokračovalo přesně podle předpokladů – zatímco alpská strana se jevila jako čistší (ostatně právě od ní foukal i vítr), …
… vnitrozemí tradičně spočívalo valnou měrou pod inverzí, …
… již se větru dařilo trhat teprve v oblasti šumavského předhůří.
Vimperákům pak bylo jistě dávno jasné, že v průběhu dopoledne se v centru města nasunutého mlžného pásu hned tak nezbaví.
Pohledy ze zámku to krátce po návratu z Boubína potvrdily …
17.října:
Naše město je bohatší na architektonické zajímavosti, než by si leckdo možná pomyslel. Ke všemu se s nimi nesetkáme vždy jen na místech, kde by mohly být automaticky očekávány. Identifikovat např. místo, kde se nachází tento sice povětrnostními vlivy poznamenaný, nicméně i tak půvabný pseudorenesanční domovní štít, by možná pro mnohé Vimperáky byl docela oříšek …
16.října:
Z podzimní noci v městském parku …
15.října:
Proměny od úsvitu …
… až do oběda.
14.října:
… nakonec z toho bude slunečno 🙂
13.října:
V příštích hodinách se Vimperk pozvolna uloží k spánku, …
… aby zítra s nemalou pravděpodobností procitl do mírné (?) oblačné clony.
12.října:
Loňský předčasný sníh se sice v nejvyšších polohách letos nezopakoval, …
… ale mrazík už tam …
… čaruje ostošest.
11.října:
Dnešní boubínský příběh byl od samého počátku zahalen do temelínských par, které o sobě dávaly v lehkém oparu vědět už dávno před svítáním …
Obzor zprvu hlásil, že slunce bude mít zpoždění … a ono si zatím našlo v oblačné hradbě skulinu k dokonale nainscenovanému překvapení, …
… které se stalo vítanou vzpruhou v jinak celkově mdlé atmosféře celého rána.
Cesta vzhůru byla poměrně rychlá …
… a za chvilku už celá Šumava mhouřila oči pod životadárnými paprsky.
A opět nepřehlédnutelný Temelín …
Protější strana pak nabídla slunci v plné síle přebohatý prostor …
… ke hře proměnlivých barev i tvarů.
10.října:
Úderem osmé hodiny večerní tato podívaná končí …
9.října:
Voda z nebe nemusí být každému po chuti, ale každý musí uznat, že se jí báječně daří vytáhnout podzimní barvy …
8.října:
… a stále rostou, vedle jedlých i dřevokazné.
7.října:
Chladná a deštivá neděle představovala výrazný zvrat v počasí, ale na to, co se dělo na nejvyšších šumavských místech touto dobou loni (vzpomínkový snímek představuje cestu po boubínském vrcholu), přece jen zatím nedosáhla.
Boubín se ostatně po celý den, a to i při podvečerním projasnění poctivě halil do mraků, jako by nechtěl Vimperákům prozradit, co se tam nahoře odehrávalo.
Zajímavějším se koneckonců tentokrát jevil pohled na samotné město, budící takto dojem nefalšovaného horského letoviska …
6.října:
Podzim je nejen znamenitý malíř, ale také kadeřník … 🙂
5.října:
Slunce – mlha – silný západní vítr. Tři aktéři skutečnosti, že týden po svatém Václavu se situace za svítání na Boubíně v principu opakovala – tedy opět úporná a neustálých zvratů plná bitva větru s valící se hustou mlhou o sluneční svit. Jen tentokrát ještě barevnější a dramatičtější … ostatně tady se nikdy nic neopakuje doslova … 🙂
Podobné situace na obloze jsou ideálním prostředím pro vznik tzv. ohybových jevů v atmosféře, k nimž patří např. i takováto výstavní sluneční koróna.
Zdálo by se, že jsme v patové situaci, ale sluníčko samozřejmě nakonec zvítězilo … 🙂
4.října:
Největší pastvou pro oči jsou v posledních dnech zákonitě stále přibývající podzimní barvy stromů … ale občas stojí za to pozdvihnout zrak i trochu výš, a to zejména v zachmuřených dnech, jakým byl i dnešní.
3.října:
Ve srovnání s posledním zářijovým dnem, v němž se Měsíc nacházel v úplňku, vidíme hned několik změn. Nejpříjemnější z nich je mnohem větší (i když zdaleka ještě nikoli stoprocentní) ostrost a zřetelnost struktury jeho povrchu, svědčící o zjevném úbytku oblačnosti a tím pádem předpokladu, že nás z hlediska počasí čeká vydařený slunečný den. Jelikož pak Měsíc couvá (momentálně je z něj osvětleno cca 89%), dělá radost zejména národu fotografickému, neboť v části ponořené do stínu postupně nabízí oproti v tomto směru celkem nezáživnému úplňku plastické vykreslení svých kráterů.
Nejdůležitější ovšem je, že noční předpoklad se plně potvrdil … 🙂
2.října:
Podzim vytahuje ze své přepestré palety stále sytější odstíny …
… a šumavské lesy jsou čím dál zadumanější …
1.října:
Poslední čtvrtletí roku 2012 nás uvítalo skutečně v typicky podzimní náladě, …
… kterou dokáží některá místa v našem městě ještě i sama o sobě dokonale podtrhnout.
Archiv Fotokroniky Jana Tláskala
{jcomments on}
