Staré divočiny zmizely, nové činy je navracejí zpět
ČT2 uvede v neděli premiéru filmu DivoČINY o lidech, kteří zasvětili život ochraně divoké přírody
V neděli 29. prosince v 11.30 uvede ČT2 premiéru filmu režiséra Jana Svatoše s názvem divoČINY. Padesátiminutový dokument, který byl již před dokončením oceněn, přibližuje tři příběhy lidí, kteří svůj život zasvětili ochraně po generace pronásledovaných tvorů. Film je i zamyšlením nad tím, jak naše společnost vnímá divočinu jako kulturní fenomén. Dokážeme žít bok po boku s vlky, medvědy nebo zubry?
Snímek diváky nepřivádí do exotických končin, ale do nejzazších koutů českého pohraničí i našeho svědomí. Film již slavil první úspěch – České filmové centrum ve spolupráci s Institutem dokumentárního filmu jej vybralo mezi 25 nejzajímavějších dokumentů pro nadcházející sezónu. Filmový teaser najdete zde:
http://www.youtube.com/watch?v=he06qpTNMPk
Jeden z příběhů vypráví o beskydských velkých šelmách a projektu na jejich ochranu, jenž tu už čtrnáct let uskutečňuje Hnutí DUHA Olomouc. V dokumentu zazní názory expertů ekologické organizace stejně jako zkušenosti chovatelů ovcí nebo myslivců, jejichž postoje jsou soužití s velkými šelmami v naší krajině důležité.
Projekt vlčích a rysích hlídek v Beskydech a Javornících je nemyslitelný bez dobrovolníků. Jen loni se jich sem sjelo 150, letošní ročník hlídkování byl již zahájen. Při pravidelném procházení v terénu vyhledávají dobrovolníci pobytové znaky velkých šelem (stopy, trus, srst aj.) i dalších chráněných druhů, odebírají vzorky pro analýzy DNA či potravy a na vytipovaná místa umisťují fotopasti pro jejich dlouhodobé sledování. Dobrovolnické hlídky také odrazují svojí přítomností v terénu pytláky. Terénní práce hlídkařů přináší dobrodružství a zážitky na celý život.
Systematický monitoring šelem přináší mnoho zajímavých informací o jejich jinak tajemném životě, které využijí odborníci i veřejnost. Zajímavosti o beskydských šelmách najdete v unikátní mapové aplikaci na www.mapa.selmy.cz.
Filmaři najezdili po ČR přes 7000 km. Film pojednává také o pokusu o návrat zubrů v severních Čechách a o výzkumu v Žofínském pralese, našem nejstarším chráněném území. Místa, která fimaři navštívili, ležela mimo značené stezky, k některým se museli vracet i opakovaně. Ve filmu se diváci podívají na beskydské hřebeny, ale např. i do Žofínského pralesa, do kterého má veřejnost vstup zakázán. Zcela unikátní vizuální formou jsou představeny velké šelmy a zubři, které autor do divočiny symbolicky „vypustil“.
Jan Svatoš, režisér a fotograf, řekl:
„Díky Mirkovi (pozn. red. – M. Ondříček) jsem si vůbec poprvé položil otázku, proč se lidé a vlastně i já sám, o divočinu vůbec zajímáme. A právě díky půlročnímu natáčení divoČIN jsem na tuto otázku nalezl odpověď…“
„Na rozdíl od zoologů jsem si jako filmař mohl dovolit vytvořit kinematografickou divočinu, ve které se znovu bok po boku potkávají už jednou vyhubení tvorové …“
Miroslav Kutal, expert na ochranu velkých šelem Hnutí DUHA, řekl:
„Přestože pravé nedotčené divočiny v české krajině moc nezůstalo, velké šelmy nebo zubři naší přírodě divokost vracejí. Vlci a rysi nám ukazují, že se dokážou lidským zásahům v krajině do velké míry přizpůsobit. Pytláctví nebo neprůchodné bariéry v podobě dálnic jsou však pro jejich další šíření limitující. Proto je nutná zákonná ochrana velkých šelem a práce stovek dobrovolníků vlčích a rysích hlídek, kteří se snaží nelegálnímu pytláctví a řadě předsudků a pověr o velkých šelmách bránit.
„Janu Svatošovi se povedlo ve filmu ukázat, že i v naší kulturní krajině má divočina stále své místo – stejně jako v lidském nitru.“
