„Svaté noci“ – z německého Weihnachten – představují v křesťanství oslavu narození Ježíše Krista. Slaví se od 25. prosince do slavnosti Křtu Páně (první neděle po 6. lednu). Všeobecně se Vánoce v církvi slaví od 7. století.
Adventus (z lat.) = příchod…
U nás je za vrchol Vánoc považován, především nevěřícími, omylem Štědrý den coby předvečer samotné slavnosti, do Vánoc je někdy zahrnována i doba adventní, která Vánocům předchází.
Čtyři adventní neděle bývají někdy označovány postupně jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá, ovšem tato označení nemají s křesťanskou tradicí nic společného, mají čistě komerční význam, spojený s předvánočními nákupy dárků.
V průběhu adventu mají svátek někteří důležití svatí – sv. Ondřej, sv. Barbora, sv. Mikuláš, sv. Lucie.
Štědrý den ještě není součástí Vánoc, ale poslední den adventu, ve kterém vrcholí přípravy na Vánoce. Dříve byl tento den dnem nařízeného přísného postu, což někteří katolíci dodnes dodržují, byť již to církev nestanoví jako povinnost. Odtud pochází i řada zvyklostí, jako jsou pověsti o zlatém prasátku, nebo postní složení štědrovečerní večeře, kterou po objevení první hvězdy začínají vánoční oslavy. Štědrovečerní večeře je produktem toho, že na jedné straně podle liturgických zvyklostí přísluší doba po západu slunce už následujícímu dni (po západu slunce je tedy již možno oslavovat zítřejší svátek), na druhé straně postní pravidla se mají dodržovat až do půlnoci.
Následující půlnoční mše je v podstatě pozůstatkem noční vigilie, která původně předcházela všem významným křesťanským svátkům.
Samotné vánoční svátky začínají dnem narození Páně 25. prosince (Boží hod vánoční, v občanském kalendáři označený jako „1. svátek vánoční“). 26. prosince se slaví svátek sv. Štěpána prvomučedníka, občanský „2. svátek vánoční“.
6. ledna se slaví slavnost Zjevení Páně (též svátek Tří králů) – podle tradice se toho dne přišli poklonit právě narozenému Ježíšovi do Betléma mudrci od východu a přinesli mu dary. Tradice později udělala z mudrců krále a stanovila jejich počet na tři. Neděli následující po slavnosti Zjevení Páně se slaví Křest Páně, kdy vánoční období v rámci církevního roku končí.
Vánoce v Česku:
Vánoce jsou považovány za nejdůležitější svátek i pro nekřesťany, všechny tři dny (24.-26. 12.) jsou oficiálním státním svátkem.
S vánočním slavením je spojeno množství místních či národních zvyklostí. U nás je zřejmě nejrozšířenějším zvykem zdobení vánočního stromku, pod který se dávají dárky. Osvětlení stromků se stalo jejich součástí až počátkem 19. století
V českých zemích poprvé vánoční stromek připrail pro své přátele v roce 1812 ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se poté začal prosazovat v bohatých pražských měšťanských rodinách a teprve později i do venkovských stavení. Také je zvykem stavět Betém (jesličky): v Čechách se tento zvyk objevuje roku 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze. K Váncům patří samozřejmě i koledy, jejichž tradice je zvláště v Čechách velmi bohatá.
Se Štědrým večerem se pojí i řada lidových zvyků: lití olova, pouštění ořechových lodiček, házení střevícem či třesení bezem…, pravidla chování u Štědrovečerní večeře ad.
Ale o tom až příště.
———————————————————————————————————————————————————————-
Zajímavost:
Popřejte „Veselé Vánoce“ třeba v čínštině:
Mandarínskou čínštinou: Kung His Hsin Nien bing Chu Shen Tan
Krásná moravská koleda patří mezi méně často zpívané u nás. Oživte ji třeba u vašeho vánočního stromku.
Abychom osvěžili paměť zpěváků, kteří znají jen melodii, tady jsou její slova:
Byla cesta, byla ušlapaná,
kdo ju šlapal, kdo ju šlapal?
Matka Krista Pána.
Postřetla ju tam svatá Alžběta,
kam ty kráčíš, kam ty kráčíš,
sestřičko má milá?
Kráčím, sestro, kráčím do kostela,
poslúchať mše, poslúchať mše,
svatého nešpora.
Nechoď sestro, nechoď do kostela,
povídajú, povídajú,
že porodíš syna.
Máš ho zrodit na ty slavné hody,
když zamrznú, když zamrznú,
ve studénkách vody.
A co by to za novina byla,
kdyby panna, kdyby panna
syna porodila.
Porodila v ty vánoční hody,
co zamrzly, co zamrzly
všecky všady vody.
Není ptáčka, není křepelice,
samé zimy, samé zimy,
samé metelice.
Enem jedna voda nezamrzla,
kde Maria, kde Maria
pro vodu chodila,
by Ježíšku, by Ježíšku
kúpel udělala.
– posbíráno z webů, publikací, starých pohledů a kalendářů… –
{jcomments off}
