Habsburský orel z věže sušické radnice
Neznámý autor, 18. století
Vpravdě symbolickou připomínkou starého mocnářství je rozměrný (161 x 110 cm) tepaný železný orel, umístěný v expozici pobělohorského období. Až do listopadu 1918 se vyjímal na věži sušické radnice, kde je zachycen již na vedutách z první poloviny 19. století.
Rozjitřená protihabsburská atmosféra bezprostředně po vzniku Československé republiky nemohla symboly habsburské dynastie, vyvěšené také nad vchody všech státních úřadů, tolerovat. V Praze se dokázala tato nenávist ke všemu rakouskému v duchu demagogických hesel „300 let jsme úpěli“ či „odčiníme Bílou horu“ přetavit v likvidaci cenného mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a namále měl též Brokoffův Jan Nepomucký na Karlově mostě. V Sušici se k problému přistoupilo citlivěji a bez zbytečných emocí. Pokrývač Bedřich Hošťálek orla v euforických listopadových dnech sňal, následně nahradil korouhví a patrně také uschoval, aby ho po 16 letech předal do městského muzea (to tam již spočíval jiný, menší orel z budovy okresního zastupitelstva, darovaný policejním nadstrážníkem Karlem Sedleckým).
Orel z věže sušické radnice představuje starší vývojovou fázi habsburského znaku nejpozději z přelomu 18. a 19. století, dobře známou ze zobrazení na dobových mincích. Od roku 1815 totiž habsburský orel, oficiální znak Rakouského císařství (a později Předlitavska), byl třikrát korunovaný, v pařátě heraldicky vpravo nesl meč a žezlo, vlevo řísské jablko. Radničnímu exempláři chybějí koruny na hlavách orla a žezlo s korunou jsou samostatně v každé pařátě, zatímco jablko chybí.
Jan Lhoták
Foto Bohumil Krutiš
