Výsledky předčasných voleb do dolní komory našeho parlamentu asi mnohé z nás překvapily či dokonce zaskočily. Vznikla komplikovaná situace. Nečekaně zabodovala nová politická hnutí, která zatím nenabízí žádný program, žádné koncepce, žádné vize. A jestli nabízí a přinesou změnu, toť otázka. Tuto nelehkou situaci dále vyhrotil sebevražedný boj o mocenské pozice vítězné strany voleb, která tak místo slibovaného funkčního státu zatím nabízí jen trapnou politickou frašku. V politice víc než jinde stále bohužel platí: „Odvolávám, co jsem slíbil – slibuji, co jsem odvolal.“ Proto ono „dementy“ v úvodu. Po událostech posledních dnů mám ale chuť změnit v tomto slovíčku jedno písmeno a spíše by tam tedy patřilo „dementi“. Ten, kdo ve veřejném životě jednou lhal, zalže i příště. Kdo jednou zradil, nelze mu již věřit. Kdo jednou zradil, nebude váhat a zopakuje to při nejbližší vhodné příležitosti.
Ale buďme v klidu. Kocourkov v české kotlince zajímá asi jenom nás samotné. Na konci října se v rámci litevského předsednictví v Evropské radě uskutečnila jubilejní 50. konference COSAC (nejstarší meziparlamentní konference v EU, kterou pořádá každá země předsedající Evropské radě). Desítky zástupců ze zemí EU i ze zemí mimo EU diskutovali řadu témat, a jelikož se jednalo o reprezentanty parlamentních komor, vyvažovali tak jako obvykle někdy přílišný vliv evropských orgánů – především Evropského parlamentu a Evropské komise. Přestože se jubilejní 50. COSAC konal ve dnech, kdy si jednak připomínáme 95 let od vzniku samostatného Československa, přičemž jsme ono výročí oslavili právě onou politickou fraškou, nikdo ze zástupců evropských výborů rokujících v litevském Vilniusu toto nekomentoval. Pouze kolegové ze Slovenska se o dění u nás zajímali při setkáních v kuloárech a nostalgicky zavzpomínali na společný stát Čechů a Slováků. Česká republika není pupkem světa, není ale ani pupkem Evropy a já se obávám, že ztrácí svoje pozice i ve středu tohoto kontinentu. Ale můžeme si za to sami. Ovšem jako Kocourkov se chová někdy i celá EU, takže v tom jedeme v podstatě všichni.
Miroslav Krejča
Vilnius, říjen 2013
