Dnes už asi přesně nezjistíme, kdy a kde se poprvé na světě objevily zkratky – tedy myšleno nikoli za účelem zkrácení cesty (v takovém případě by nebyla daleko pravdě hypotéza, že se tak začalo dít, sotva si rod homo zasloužil přívlastek sapiens), nýbrž zkratky slov nebo víceslovných názvů. Dají se však vystopovat např. již u starých Římanů, takže ani v tomto případě se zajisté nejedná o zrovna mladý vynález – a svět jich podnes nahromadil do té míry požehnaně, že by vydaly nikoli na dvě, ale rovnou na tisíce písniček, jaké z nich dokázali složit pánové Ivan Mládek či Zdeněk Svěrák. Pozastavme se však u jediné: LSD .
Při vyslovení této zkratky by bezpochyb výrazně zbystřila pozornost zejména protidrogová policie, neboť LSD ukrývá jednu z nejsilnějších halucinogenních drog, plným názvem známou jako lysergid či diethylamid kyseliny lysergové. Ale dosti chemického názvosloví, neboť o této droze tu řeč nebude. Ve Vimperku totiž zkratka LSD nabývá zcela jiného významu, jehož kořeny sahají do druhé poloviny minulého století.
V roce 1970 byl při tehdejším ODPM (vida, další zkratka, ukrývající již neexistující okresní dům pionýrů a mládeže, jehož dnešním nástupcem se stal DDM, tedy dům dětí a mládeže) založen vedle řady jiných také kroužek leteckých modelářů. U jeho zrodu stál Jan Smolík, kterého si vimperští občané dozajista pamatují především jako dlouholetého řidiče sanitního vozu.
Málokdo však už ví, že potká-li dnes pana Smolíka třeba na jeho tradiční procházce městem spolu s nerozlučným pejskem, má ideální příležitost pohovořit si mimo jiné i s bývalým aktivním pilotem, na jehož kontě jsou stovky odlétaných hodin na větroních i motorových strojích. A dodejme, že uprostřed spousty zajímavých příhod dojde i na historky z dnešního pohledu naštěstí již úsměvné, když pan Smolík zavzpomíná třeba na to, jak byl v dobách předrevolučního vládnoucího režimu nejednou tázán, na čemže létá a zda by se s tím dalo ulétnout na Západ. Je jasné, že při pomyšlení, co by bylo člověka očekávalo tehdy, a to tím spíš, že leckdy mohlo jít i o cílenou provokaci, úsměv na rtech ztuhne.
Každopádně není divu, že někdejší pilot se rozhodl pokračovat v krásném koníčku též formou letecké modelařiny a dělit se o své zkušenosti s dětmi a mládeží prostřednictvím již vzpomenutého kroužku. Po dvou letech předal štafetu vedoucího Vlastimilu Zezulovi, ale ve volných chvílích, jichž nicméně s ohledem na svou profesi „saniťáka“ neměl rozhodně nadbytek, se modelářské vášni věnoval dál.
Dnes již leteckomodelářský kroužek v nabídce DDM nefiguruje, ba i z někdejší slavné vimperské historické hospody Sklepy, v jejíchž prostorách se poté, co přestaly sloužit původnímu účelu, usídlil „pionýrák“, tedy ODPM, najdeme již jen chátrající, byť relativně nedávno v rámci jakéhosi nakonec nerealizovaného podnikatelského záměru částečně opravené suterénní zdivo.
Ale letečtí modeláři, věřte – nevěřte, ve své činnosti pokračují. Stará láska, jak známo, nerezaví, a tak se milí nadšenci, dnes již ovšem ve věku dávno dospělém, opět čas od času scházejí a vypouštějí své charakteristicky bzučící okřídlené miláčky vzhůru do oblak.
Mnohé se samozřejmě změnilo – už jen sama technická vybavenost udělala mocný skok kupředu. Tak například se až na vzácné výjimky téměř nesetkáme s upoutanými modely, na jaké si mnozí Vimperáci možná ještě pamatují z občasných leteckých produkcí na hřišti poblíže školy v parku. Současný trh nabízí nepřebernou řadu stavebnic nejrozmanitějších letadel, povětšinou dálkově řízených vysílačkami a určených jak naprostým začátečníkům, tak pokročilým či skutečným mistrům daného oboru.
Některé modely postačí jednoduše sestavit a hned je možno vzlétnout, jiné ponechávají prostor pro modelářovu fantazii a kreativitu. Těžko pak spočítat hodiny trpělivě nad nimi strávené. Naši vimperští modeláři ke všemu nejednou startují i se stroji, které si od základu vymysleli a postavili sami – právě k takovým mívají zákonitě i nejvřelejší vztah.
Samostatnou kapitolu představují věrné zmenšené napodobeniny skutečných letounů, třeba válečných stíhaček, k jakým patřil např. slavný britský Spitfire, na němž za II. světové války bojovali i českoslovenští letci.
Na své si přijdou též příznivci vrtulníků, neboť i je dokáže nabídka mnoha nejrozmanitějších dostupných stavebnic plně uspokojit.
Dodejme však, že zmíněný koníček rozhodně nepatří k laciným – není ničím neobvyklým, pohybují-li se ceny modelů a potřebného příslušenství v řádu desetitisíců korun českých, takže vedle talentu technického se vyznavači uvedené záliby musí nejednou výrazně osvědčit rovněž v talentu spořícím. Ale s tím jistě všichni modeláři, jmenovitě Jan Smolík, Vlastimil Zezula, Julius Morschl, Rostislav Kubásek, Radek Růžička, Jiří Bartůšek a Jiří Musil, počítají, neboť jinak by jen těžko mohli čas od času předvádět veřejnosti své umění na některém z vybraných příležitostných letišť, v něž se proměňují k danému účelu vhodné louky nad Vimperkem, v Masákově Lhotě nebo Borových Ladách, případně jako v minulém století na vimperském hřišti poblíže školy v parku.
A teď se možná nejeden čtenář ptá, proč tento článek započal pojednáním o zkratkách, které dokonce vyústilo do světa drog. Zbývá tedy vysvětlit, že parta sedmi zde představených leteckomodelářských nadšenců si, snad částečně i z jakési recese, dala název „Letecký spolek důchodců“ – LSD. Po všem, co tu bylo představeno slovem i obrazem, pak už zajisté není problémem dojít k závěru, že i pod touto zdraví zcela neškodnou významovou verzí zmíněné zkratky se vlastně skutečně v každém případě přece jen ukrývá velmi silná droga.
Text a foto JT
