OBRAZOVÁ KRONIKA VIMPERKA A ŠUMAVY TAK, JAK JI KAŽDODENNĚ
SVÝMI NEVŠEDNÍMI SNÍMKY VYTVÁŘÍ VŠÍMAVÝ FOTOGRAF A STÁLÝ
SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE VIMPERK.EU JAN TLÁSKAL.
28. února:
Když se tak člověk toulá s fotoaparátem městem a objevuje spousty krásných a zajímavých věcí, které nám jako odraz svého života za staletí odkázali dávní Vimperáci, občas se nemůže ubránit děsivě vtíravé otázce, co jednou našim následníkům podobně odkážeme my …. Že by třeba tohle ??? 🙁 …
27. února:
Alespoň zima se poctivě snažila svým nezaměnitelným kouzlem zkrášlit partie, které ve vzhledu Vimperka určitě jinak nepatří k lichotivým …. po dnešku se však zdá, že je opět, a to již potřetí, na mírném ústupu …
V hlubokém středověku představovala řeka Volyňka pouze jižní hranici Vimperka, který na ni shlížel z výše svých skal a posílal jí coby levý přítok jenom Křesánovský potok – tehdy ovšem pod názvem Pstruhový. Z této strany si ještě dnes, odmyslíme-li si novodobé zábradlí a regulační zdi podél toku, můžeme ty dávné časy docela dobře vyvolat …
…jen noční hvězdné nebe se nad městem klenulo kdysi dávno stejně jako dnes …
26. února:
Z celkem čtyř dochovaných bašt vimperského gotického opevnění působí právě tato dojmem, jako by po pěti staletích stále ještě poctivě střežila klid a bezpečí místních obyvatel … Připomeňme si, že tu stojí na žádost vimperského pána, statečného válečníka Petra Kaplíře ze Sulevic, z jehož podnětu povýšil král Vladislav II. Jagellonský o svatém Jiří roku 1479 Vimperk na město a současně je v rámci mnoha udělených výsad povolil opevnit …
25. února:
Po včerejší odpolední zatažené obloze a mírném oteplení by se bývalo dalo téměř očekávat, že dnešek přinese bezmála návrat protivně pošmourných dnů, ne-li přímo další porci inverze … ale ráno sluníčko opět takhle krásně pozlatilo Boubín s dalšími šumavskými vrcholy, …
… postupně zalilo celý Vimperk … a jako nezbytnou daň této roční době nás mrazík zase pěkně vytahal za uši (nebo že bychom si to čas od času každý za nějaký ten hřích zasloužili ?) … 🙂
Pány Novohradské z Kolovrat, kteří získali vimperské panství v roce 1601 koupí od Petra Voka z Rožmberka a drželi je po dalších devětadvacet let, připomíná i tato erbovní orlice na věži zámeckých arkád … Dodejme, že za jejich éry byl původní, v souvislosti se stavovským povstáním pobořený hrad přestavěn částečně na zámek (právě v té souvislosti byly postaveny i zmíněné arkády), ovšem pro vimperské obyvatele daná léta představovala dobu nemalého útisku, na nějž si dokonce písemně stěžovali samotnému císaři Matyášovi .
24. února:
Před týdnem vzpomenutý požár vimperského náměstí z roku 1904 nebyl v historii města zdaleka jediným. Dostupné prameny uvádějí, že téměř celý Vimperk lehl popelem již roku 1665, další z rodu těchto živelních pohrom následovaly v letech 1860 a 1861, když předtím vyhořel po úderu blesku v roce 1857 i zámek. Nedivme se tedy, že vedle sochy na náměstí najdeme motivy svatého Floriána i jinde – třeba na střechách …
23. února:
Ze silně mrazivého úsvitu ….
… se Vimperk zase jednou probudil do krásného zimního dne … 🙂
22. února:
Čtvrt hodiny před šestou ranní dnes ukazoval teploměr na Kubovce dvanáct pod nulou – nad lesními velikány mne přivítal po nedávném úplňku ubývající Měsíc …
Ještě pod samým vrcholem Boubína se zdálo, že víceméně jasnou oblohu nic nezkalí – silné severní proudění spolu s přívaly husté mlhy ovšem záhy veškerá zdání odválo …
Nakonec ale nebylo tak zle, jak by se zprvu zdálo – sluníčko se nehodlalo vzdát bez boje, ovšem teplota na věži poklesla na patnáct „podnuláků“ …
Smrky pod rozhlednou budily chvílemi dojem jakéhosi přízračného tance, …
Snímek může vzbouzet dojem, že na zpáteční cestě už vládla stran počasí pohoda – tohle ovšem byla záležitost několika vteřin, v nichž se vše zase bleskurychle měnilo …
Celý soubor 12 foto: http://www.facebook.com/profile.php?id=1576760593
21. února:
Konečně se zdá, že po více než týdenní nadvládě …
… je mlha nad Vimperkem načas poražena … 🙂
20. února:
… že by se svatý Florián zrovna vrátil na svůj podstavec ? Nedivil bych se mu, kdyby si odskočil na chvilku někam do tepla … 🙂
19. února:
Malá procházka jižním směrem okolo Vimperka nabízí pohled na historické jádro města, dnes ponořené do mlhavých dávných vzpomínek na to, jak před staletími žilo uvnitř svých středověkých hradeb …
Krátce po půlnoci se zdálo, že se mlha protrhá a nastoupí předpovídaný mráz ….
… ráno nás však přivítalo ještě hustší mlhou, navíc s čerstvým sněhem …
18. února:
Staré legendy praví, že svatý Florián, třebaže patron hasičů, přináší ve skutečnosti živou vodu, která má hasit lidskou vyprahlost a zášť … to také vysvětluje a omlouvá smutnou skutečnost, že ačkoli stojí na vimperském náměstí už od XIX. století, v roce 1904 tu celkem sedmnácti hasičským sborům, které po dvaačtyřicet hodin bojovaly s tragicky zničujícím požárem, příliš nepomohl …
… staletý dialog tvarů …
17. února:
Na skok do jiného světa …
Bylo jasné, že když ve Vimperku (= kdesi tam dole) se mlha doslova válí po samé zemi a barometr současně klesá, dosáhne nahoře inverze poměrně vysoko …
Sluníčko má opět spousty práce s tím, aby se vůbec na obloze prosadilo – a ze všech jindy viditelných vrcholků se dnes nedaří prakticky žádnému … jen Bobík jako by se pokoušel proříznout mračny, která jej tentokrát dokonale přerostla …
Když mu však vydatně pomohou shora, dílo se nakonec podaří … ale co se děje na opačné straně ?
Celý soubor 12 foto:
http://www.facebook.com/profile.php?id=1576760593
16. února:
Výhodou měst v dolíku je možnost fotografovat je ze všech možných vršků … inverze nám stoupla trochu výš a noční viditelnost se zlepšila. Na síle ovšem přidal též mrazík …
15. února:
Dnes nám venku zase pěkně „zalézá za nehty“ … možná by alespoň duši zahřál nějaký optimisticky vyznívající záběr – ale když už jednou zebe, nezavírejme oči před tím, že „krásy“ vimperské zimy mohou vypadat i takhle …
14. února:
Přetrvávající nízká inverze stále láká na noční toulky – tentokrát do podzámčí …
Tady máme jeden ze dvou reflektorů osvětlujících noční zámek …
Noční osvětlení budí dojem, jako by městská zvonice byla oproti kostelní věži nepatrně nakloněna doprava … ostatně mírné nerovnosti, resp. vzájemná perspektivní (a s nemalou pravděpodobností i reálná) vyosení jednotlivých budov okolo náměstí jsou viditelná i za bílého dne ….
13. února:
Mlha je pro fotografa pravým rájem – nejen že poskytuje ideálně rozptýlené světlo, ale v noci navíc dokáže učinit cokoli bezmála přízračným … jako třeba vimperský zámek …
… i jeho první nádvoří …
Bývalý hradní příkop a Černá brána spolu s historickou částí města by se v dané atmosféře mohly v minutě stát přímo literárním dějištěm …
A přece se někdo dokázal aspoň na chvilku tou hustou mlhou poznenáhlu probojovat ….
… častá nezbytná rekvizita tajuplných příběhů, v nichž s napětím čítáme věty začínající třeba: „A pak už jen měsíc rozléval svůj bledý přísvit na …“ … a další ponechávám divákově fantazii … 🙂
Černá brána si své jméno skutečně zaslouží …
… příběh ještě zdaleka neskončil … 🙂
Z dosavadního souboje nad Vimperkem dnes vychází i přes statečné pokusy sluníčka ovládnout bitevní pole mlha … to by ovšem mohlo znamenat, že na Boubíně tomu bude naopak, protože tahle inverze podle všeho nebude kdovíjak vysoká …
I takhle může vypadat nedělní pohled střešním oknem na město … jde jen o to, jestli si člověk nechá počasím zkazit náladu, nebo naopak objeví, že všechno přece má své – třebaže často skryté – kouzlo … 😉
12. února:
Další nepatřičná iluze předčasného jara vzala nad ránem zasvé …
11. února:
Dnešní den nás podle očekávání nepřivítal nijak krásným počasím, ovšem krátce před půl desátou se sluníčko přece jen na chvilku slitovalo – do drobného mrholení sklenulo nad městem tuto duhu, a to dokonce s náznakem bezmála azurových tónů nebe nad roztrhanými mraky …
10. února:
V průběhu včerejšího focení nočního Vimperka stačilo pohlédnout vzhůru na krásný měsíc a bylo jasné, že dnešního rána musím uhánět na Boubín … tenhle rádce nikdy neselže 😉
Člověk si musí pospíšit, protože časový posun východu slunce je přece jen už znát …. oproti třeba loňskému Silvestru činí více než půlhodinu …
Zdá se, že už je vše připraveno k neprodlenému přivítání slunce, ale přece jen se ještě stihne nafotit něco z jižního směru …
… a tam je skutečně nač se dívat – člověk by se skoro ptal, jestli ho nešálí zrak a místo Alp se nedívá na Stolovou horu nad Kapským Městem …
Ale do Afriky se z Boubína opravdu nedohlédne 🙂 … rakouské Alpy se tu zásluhou teplotní inverze převráceně zrcadlí špičkami samy nad sebou v oblacích – ve své podstatě jde vlastně o jakousi fata morgánu …
… dlouhé sklo přitáhne s neobvyklým atmosférickým jevem i stožáry daleké větrné elektrárny …
Člověk by se neodtrhl od jižního směru, ale sluníčko už se nám opravdu co nevidět vrátí od protinožců – za takových klimatických podmínek není divu, že se zase jednou hlásí napřed světelným sloupem …
Tentokrát se s ním pozdravím jen letmo – jistě pochopí, že zatímco ono tu bude každý den, fata morgána nikoli …
A aby bylo to fantastické přírodní divadlo kompletní, sluníčko v jednu chvíli přidává vpravo nad Bobíkem i malé duhové parhelium …
… a protože současně nabývá na síle, pozvolna krásně vykreslí aplské ledovce … ovšem tradiční špičky horských štítů jako by kdosi obrousil – stále se více podobají těm vzpomínaným stolovým horám …
Vnitrozemí dnes ve srovnání s opačnou stranou příliš neláká, ovšem svůj nepřehlédnutelný pozdrav odtud posílá starý známý Mářský vrch … 🙂
Poslední pohled na odchodu patří Dachsteinu …
9. února :
Sluníčko se chystá pozdravit obyvatele opačné strany zeměkoule, nadešel čas rozsvítit město vlastními silami …
Vimperk rázem dostává zvláštní kouzlo …
Podobná náměstí malovával Jiří Trnka k Andersenovým pohádkám …
„Za Purcharta z Janovic povstalo město Vimperk jako podhradí v létech 1251-1260“, říká jedna z historických studií z roku 1925. Vezmeme-li v úvahu, jak nepatrnou část zmíněné dávné podhradí na snímku představuje, je zcela zřejmé, že oněch sedm set šedesát let od úsvitu vimperských dějin je v rozloze města skutečně nepřehlédnutelných … 🙂
8. února 2011
Dnešní den sice začal krásně, ale ohlášená změna počasí přece jen byla ve vzduchu …
… tentokrát se na nás něco chystá od západu …
Nejzajímavější byl v jednu chvíli pohled nad Výškovice.
… úderem desáté bylo rozhodnuto – jediným pozitivem tohoto veskrze pošmourného záběru je skutečnost, že milovníci vimperské historie tu mohou vysledovat podle zachovaných hradebních bašt hranice původního středověkého města … jiná roční doba jim to s ohledem na bohatou zeleň na stromech neumožňuje 🙂
7. února 2011
Jedině pohled do kalendáře by mohl být dnešního dne důvodem k údivu nad tím, že cestou k nemocnici kvetou kočičky …
Již druhé letošní falešné jaro svým teplem přes den nikoho neoklamalo – večer se opět poctivě zakouřilo z vimperských komínů, až to místy připomínalo atmosféru obrazů starých holandských mistrů …
6. února 2011
Další z cest do říše divů…
Ačkoli se splnila předpověď meteorologů, že se včerejší vichřice, která se po šumavských vršcích proháněla místy i „stovkou“, zklidní, nad Boubínem dnešního rána fučelo stále velmi vydatně. Zase tu byla jednou příležitost potvrdit si, že ledový vítr je mnohem nepříjemnější nežli samotný mráz …
Útvary husté oblačnosti, hnané prudkým větrem přímo slunci naproti, působily chvílemi dojmem jakýchsi nových neznámých hor, vzbouzejících respekt, …
Sluníčko zase jednou mělo o několik „schodů“ ke zdolání víc, ale dávalo o sobě vědět …… i směrem ke Svaté Máří a Vimperku.
Když se dva perou, třetí se směje … v tomto případě spokojený fotograf, …
Celý soubor 14 fotografií najdete na http://www.facebook.com/profile.php?id=1576760593
5. února 2011
Sníh už podruhé mizí jako o závod … kolik takových nepřirozených výkyvů nás ještě čeká ?
Obloha po západu slunce nám napovídá, že vítr si ještě asi své k počasí řekne, ale každopádně zeslábl a zítra se určitě po šumavských vršcích nebude prohánět stejnou rychlostí jako dnešního rána …
Právě vyšlé sluníčko dnes má skutečně bohatě po čem malovat, …
… ovšem pomyslné „plátno“ mu doslova ujíždí pod rukama, a to tentokrát velmi rychle …
Prakticky s každou vteřinou se obraz na obloze mění …
4. února 2011
… nedávno byla ve „vox populi“ kritizována skutečnost, že halogenové osvětlení zámku míří z velké části i do nebes … za určitých situací to však nemusí nutně být vždy špatné – noční obloha má více kouzel, než je lidské oko schopno vidět … 🙂
… prudké změny počasí mohou být na obloze fotograficky zajímavé, ale též krajně nudné – ještě že dnes pomohlo nad Vimperkem aspoň sluníčko …
… občas ten náš zámek vypadá jako zakletý … 🙂
3. února 2011
… nežli se každého rána sluníčko probije do našeho dolíku, musí se napřed pozdravit s Boubínem a dalšími vrchy … 🙂
… už i proudové stíhačky nám připomínají, že nadešla doba škrtů …
2. února 2011
… asi nejkrásnější bývají v zimě mrazivá jitra těsně před východem slunce …
Místo Boubína tentokrát proměny z Mářského vrchu …
A vida, vpravo mezi stromy už se zatím rýsuje vrchol Boubína, po němž ještě před chvilkou nebylo ani památky …
… inverze se zvolna rozpouští …
… a vedle již čistého obzoru se pozvolna odkrývá i pohled do vnitrozemí …
… a na zpáteční cestě pozdravit majestátní a tajemný Boubín, na který jsem se dnes podíval z opačné strany …
Celý soubor dvanácti fotografií najdete na:
http://www.facebook.com/album.php?fbid=1531707704092&id=1576760593&aid=65744
http://www.facebook.com/pages/vimperkeu/179299288751981
1. února 2011
… dnes to od samého rána venku zase pěkně tahá za uši … 🙂
teprve okolo jedenácté hodiny se dnes sluníčku podařilo zbavit náš majestátní Boubín houževnaté mrazivé inverze … :-
… v záři prvního únorového odpoledního sluníčka …
Foto: Jan TLÁSKAL
