31.července:
Červenec se s námi rozloučil místy bezmála říjnově … ovšem zdá se, že srpen by leccos mohl napravit – pokud se letošní kalendářní léto má stát i létem skutečným, bude mít velmi co napravovat …
30.července:
Zásluhou rozkvetlé vrbovky úzkolisté přece jen nepůsobí poslední červencová sobota až tak uplakaně … 🙂
Ale jeřabiny by, marná sláva, měly dozrávat až koncem srpna či v září – zase ta příroda někam podezřele pospíchá …
29.července:
Před noční šichtou je zapotřebí …
… pořádně si schrupnout … 🙂
28.července:
… dnes už z těch mračen zkrátka něco spadnout muselo.
27.července:
Číslo 34 se stalo přesně před sto sedmi lety Vimperku nanejvýš nešťastným – krátce před polednem 27. července 1904 začalo právě tady hořet, …
… oheň se zakrátko v suchém a ke všemu větrném letním počasí bleskově rozšířil na další domy a náměstí ve své původní podobě padlo za oběť zhoubnému požáru. Třebaže Vimperk již ve své historii nejednu živelní pohromu tohoto druhu zažil, tato byla bezesporu svým rozsahem a dopadem nejtragičtější.
26.července:
Trollové jsou podle severské mytologie potomci obrů, většinou jednoduší až hloupí, ke všemu se zálibou škodit lidem, pokud je přímo nepožírají … Tihle před prodejnou Sluníčko na vimperském náměstí jsou podle posledních dvou bodů naštěstí neškodní, ale jinak se charakteristika shoduje – inteligence jim z očí skutečně nekouká … 😀
25.července:
Z bývalého hradního příkopu …
24.července:
Dnešní vycházející slunce se na Boubíně vůbec neukázalo, ba mělo co dělat, aby o sobě dalo aspoň takhle vědět v klamavých okamžicích, kdy už bylo dávno na své pouti nebeskou klenbou … Člověk by lehce nabyl dojmu, že je teprve ukryto za obzorem …
Slunce jsem tu však viděl stokrát, zato tuhle zcela unikátní krásu poprvé. Zaslechneme-li slovo orchidej, zpravidla si, třebaže ji můžeme zakoupit i v našich květinářstvích, jako její domovinu zákonitě představíme především tropické oblasti. Rostliny tohoto druhu se však u nás vyskytují i ve volné přírodě a nejvzácnější mezi nimi je bezesporu sklenobýl bezlistý.
Své jméno dostal skutečně zásluhou toho, že nemá listy, ba ani chlorofyl, tj. látku způsobující zelené zabarvení.
Nejúžasnější je však skutečnost, že v rámci svého celkově nanejvýš vzácného výskytu je v Čechách k nalezení všehovšudy jen na Šumavě (nejbližší další lokalita se nachází až v Moravském krasu), a to na jednom jediném místě těsně pod Boubínem. Nevykvétá tu ale každým rokem … Není tedy divu, že je kriticky ohroženým a zákonem přísně chráněným druhem.
23.července:
Hlásí se opět jedna ze změn počasí, bez jakých bychom se určitě rádi obešli, ale připusťme, že se hlásí působivě …
22.července:
Jednou z pošumavských obcí, na něž ze své výše shlížejí Boubín s Bobíkem, je Záblatí. Určitě stojí za návštěvu, a to už jen pro svůj architektonicky nanejvýš zajímavý prastarý kostel …
21.července:
Netýkavku žláznatou sice nelze považovat za ortodoxně šumavskou rostlinu, neboť se jedná o invazní druh, který se k nám dostal již v předminulém století až z dalekých Himálají, …
… což jí ovšem pranic neubírá na kráse. Nadto se svou hojnou přítomností poctivě snaží zkrášlit okolí vimperského zámku, takže je jednou z mála, kdož pro něj něco v mezích svých možností dělají …
20.července:
S každým materiálem má na našem zámku zub času trochu jinou práci, ale bezpečně si s nimi poradí …
19.července:
Počasí posledních dnů přímo vybízí k návštěvě lesa, …
… z níž se určitě neodejde s prázdnou.
18.července:
Loňský 18. červenec se v mnohém podobal letošnímu – povětšinou zataženo, časté dešťové přeháňky, ale za takové situace se dá očekávat i změna, která přináší skutečná kouzla na obloze. Toho dne se v zhruba půlhodinovém rozpětí okolo západu slunce odehrála nad vimperským zámkem tato fantastická proměna …
Takhle se slunce rozloučilo přesně před rokem …
O dnešku lze jistě říci, že z hlediska počasí nebyl až tak strašný, jak slibovaly předpovědi. Mírně se, pravda, ochladilo, dopoledne několikrát sprchlo, ale i letos se vzápětí ohlásila proměna … a opět čarovala na obloze prakticky v tomtéž časovém rozpětí.
Slunce právě přeje dobrou noc … 🙂
17.července:
Třetí červencová neděle se probouzela z druhé noci po úplňku, …
… ke všemu je hlášena frontální změna počasí, …
… takže nechat si ujít východ slunce z Boubína by bylo určitě zase jednou velkým hříchem … 🙂
Sluníčko si sice dalo lehce načas, skoro by bylo možno hovořit o příslovečné akademické čtvrthodince, …
… ale stihlo se ještě na opačné straně pozdravit s měsícem, který už pozvolna zase ubývá.
Kdybych někomu řekl, že jsem v půlce července viděl z Boubína Alpy, hledal by v tom s jistotou zase nějaký žert (viz květnová fotokronika). Ale Boubín si skutečně v tomto naprosto netradičním čase zmíněnou lahůdku pro své věrné připravil – kdo se pozorně zahledí na obzor, spatří nad Třístoličníkem sice velmi slabý, ale přece jen zřetelný charakteristický obrys Dachsteinu a všech jeho alpských následovníků v celém masivu … 🙂
Nad mnohem bližšími Roklany se pak už potvrzuje, že ohlašovaná změna počasí je pozvolna na pochodu směrem k nám, …
… čemuž na zpáteční cestě přikyvuje i vysokým napětím odtud mírně zadrátovaný vimperský zámek.
Také obloha nad městem hovoří před osmou hodinou ranní celkem jasnou řečí …
16.července:
Ne odevšad se náš Boubín na první pohled prozrazuje svým charakteristickým tvarem … tady např. nabízí zcela vlevo na obzoru špičku, podle níž jej pozná jen ten, kdo už po Šumavě něco nachodil … 🙂
15.července:
Také třetí červencový páteční podvečer přinesl na zámeckých arkádách kulturní akci, …
… která se protáhla dlouho do noci …
Kryla se ovšem současně s jinou dole ve městě, kde neznámý vtipálek uchystal řidičům před půlnocí takovéto překvapení …
14.července:
Boubín jako by se navzdory dnešní lehce fádní obloze vyparádil po svém ….
13.července:
Těžko říci, nakolik dnes svatá Markyta v souladu s lidovou pranostikou hodila srp do žita, zato je jisté, že svůj svátek orámovala pořádnými bouřkami, z nichž podvečerní ještě poté, co několikrát vydatně zahromovala nad Vimperkem, dávala o sobě vědět ze severního směru …
Nad zámkem pak připravila řadu zajímavých proměn, z nichž k nejzajímavějším patřil tento oblačný vějíř …
… a zejména sluneční rozloučení.
12.července:
Loňského roku nebyly tak vydatné bouřky, ale obloha i tak nešetřila zajímavými oblačnými variacemi …
11.července:
Jedna z podob vimperského letního dne …
10.července:
Po bouřlivé noci se sice druhá červencová neděle probudila do sluníčka, nicméně včerejší den se z hlediska své letní malebnosti – zejména pak teploty – zřejmě nezopakuje … ve vzduchu je stále vláha …
Loni se téže neděle vyplatilo počkat na Boubíně na západ slunce, …
… letos se obloha i nad vnitrozemím tvářila mnohem nevýrazněji …
… a na jihozápadě se opět netajila tím, co se chystá. Slunce se dávno před západem schovalo za houstnoucí mračna a v dálce už slabě hřmělo.
Pod Boubínem je však i klid před bouří klidem posvátným …
9.července:
Opět jsou nám slibovány bouřky … a něco se tam nahoře skutečně asi chystá …
Oblaka zlověstných tvarů obkličují po celý den Vimperk ze všech stran …
Zatímco odpoledne se vše, co bylo na oboze k vidění, vždy nakonec rozešlo bez sebemenšího zahřmění, okolo půlnoci si to živly vynahradily. Třebaže se tentokrát blýskalo prakticky ze všech stran, prodlevy a intenzita jednotlivých hromů vypovídaly o tom, že nejsilnější bouřkové zážitky se Vimperku přes všechno vyhnuly … Jen zahrádkám se opět dostalo vydatného zalití.
8.července:
Národní kulturní památky mohou mít mnoho podob. Ta naše, bohužel, takovouto venkovní ….
… a o pouhé patro výše i vnitřní … 🙁
Přitom stačí udělat několik kroků zpět, abychom další chodbou přišli k této unikátní kráse nevyčíslitelné historické hodnoty …
Čeká i někdejší sál s největším renesančním malovaným dřevěným stropem ve střední Evropě zásluhou známého zaklínadla „nejsou peníze“ týž osud jako chodbu ???
7.července:
Co všechno bychom asi vyslechli, …
… kdyby tihle němí pamětníci dávných vimperských dob …
… uměli promluvit ?
6.července:
Teprve dnešního dne jsme se (pomineme-li mírné zlepšení počasí ze včerejšího večera) dočkali zase v plné síle letního sluníčka, jaké už naši dávní předkové dokázali, sotva nahlédlo do oken, poslat důmyslným světlovodem uprostřed kruhového schodiště až do zámeckého podzemí. Tenhle pozoruhodný vynález, zbudovaný na vimperském zámku údajně podle italského vzoru, jistě stojí za vidění … 🙂
5.července:
Jak vidno, meteorologové a slovanští věrozvěstové se zřejmě špatně domluvili – zatímco prvně jmenovaní slibovali postupný návrat k tropům ve smyslu sluníčka a tepla, Cyril s Metodějem to zatím pojali jako období dešťů. Opět se tedy nabízí spousta možností, kam se schovat a současně vidět něco zajímavého, jako např. pozoruhodný tříposchoďový závěsný krov zámecké Vlčkovy věže a pod ním výstavu výtvarných prací a soutěžních fotografií studentů Gymnázia a Střední odborné školy ekonomické ve Vimperku.
Určitě však nejsou daleko ani okamžiky, kdy pohled na město, který se nabízí z oken zmíněné věže, bude zase takhle krásně zářit pravým létem … 🙂
4.července:
Pozastavujeme-li se nad vývojem počasí posledních dnů, připomeňme si, že loňské vypadalo toutéž dobou takto …
Uvidíme pak, čeho je předzvěstí tento okamžik dnešního večera – jmenovitě čtvrt hodiny před devátou ….
3.července:
Nepříznivého počasí, jaké nás dnes od samého rána provází, je možno využít např. k prohlídce tajemného zámeckého podzemí …
Ovšem i na Boubíně to má své kouzlo, protože tam je krásně za všech okolností … 🙂
2.července:
Celkem šestkrát zaznělo na vimperském zámku v první červencovou sobotu „ano“ a dalo tak vzniknout třem novomanželským párům …
I samo počasí jako by jim na počátku společné cesty chtělo naznačit, že ani život není vždy jen samé sluníčko, …
… ale fotografování i natáčení v působivém prostředí zámecké zahrady se každopádně vydařilo … 🙂
1.července:
Na samém počátku měsíce prázdnin a dovolených doufejme, že nám počasí, třebaže se tváří proměnlivě, zachová povětšinou co možná nejpříznivější tvář, …
… aby léto přineslo vše, co k němu patří …
