Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních …
31.srpna:
Zdá se, že zatímco příroda dnes nepřetržitě pláče s dětmi nad neodvratným koncem letních prázdnin, sílící Volyňka se naopak raduje …
30.srpna:
Rána jsou sice čím dál chladnější, ale buďme rádi, že současně stále slunečná – dnešek ovšem bude z tohoto hlediska na delší dobu posledním …
29.srpna:
Od samého rána jako by byla ve vzduchu blížící se změna počasí …
28.srpna:
Staré židovské hřbitovy mají své nezaměnitelné kouzlo. Tenhle – pod hradem Rabí, tedy v Šumavském podhůří – pak navíc přináší ještě dva „bonusy“: …
… jednak se přímo z něj nabízí úžasný netradiční pohled na samotný hrad …
… a dále stačí udělat pár kroků vzhůru, aby se našemu zraku nad lesy postupně otevřela část západní Šumavy.
27.srpna:
Už druhý podvečer v řadě přinesl zajímavé duhové jevy na obloze. Zatímco včerejší vznikly prokazatelně zásluhou dešťové přeháňky, dnes, kdy v našich končinách nezapršelo, je má na svědomí rozdíl v teplotách – přesněji řečeno výrazné ochlazení v atmosféře. Totéž bylo k vidění např. 6. července (viz o měsíc starší fotokronika).
26.srpna:
Jediná podvečerní dešťová přeháňka v jinak celkem vydařené poslední srpnové neděli se postarala o kouzelný závěr dne …
25.srpna:
Doufejme, že stany v zahradě zámeckých arkád dnes poslouží především coby historické rekvizity v rámci řemeslných trhů a nikoli jako úkryt před deštěm …
24.srpna:
Po nočních bouřích nad rakouskými Alpami se k ránu začala nasouvat výrazná oblačnost i k nám … sluníčko mělo zase jednou nemalé problémy, …
… ale jako vždy z nich dokázalo vytěžit neopakovatelnou krásu.
23.srpna:
Spočítat, kolikrát cestou z Vimperka přes Čkyni mineme téměř bez povšimnutí dvojici lvů a kolikrát se naopak jednomu či druhému podíváme v klidu zblízka do tváře, vznikl by jistě zajímavý nepoměr, v druhém případě s velkou pravděpodobností nejednou i s nulou …
22.srpna:
Změny počasí a z nich plynoucí časně ranní mlhy představují pro fotografa pravé požehnání …
21.srpna:
Rourky z pavučin bývají dílem pokoutníků či punčoškářů – drobných pavoučků, s jakými se potkáme třeba i ve vimperském urnovém háji …
20.srpna:
… jeden z možných receptů, kde najít útočiště před hrozícími vedry.
19.srpna:
K svému závěru zvolna spějící srpen se má v tomto i příštích dnech opět nést ve znamení bezmála tropických teplot – Boubín to potvrzuje.
18.srpna:
Vrbovka úzkolistá má své stálé místo nejen na Šumavě, ale již také v této fotokronice – v přírodě je zásluhou své nevtíravé krásy nepřehlédnutelná a dokáže se navíc uchytit i na nejrozmanitějších místech, jako např. zde na odříznutém vývratu. Je ovšem zapotřebí dodat, že náleží k významným léčivým rostlinám – sbírají se zejména listy, z nichž odvar má protizánětlivé účinky a dokáže současně pomoci proti úzkosti, tísni, psychickému napětí či nespavosti.
17.srpna:
Krásný den …
… se může narodit mnoha způsoby …
16.srpna:
Tudy opravdu …
…cesta nevede ! 🙁
15.srpna:
V minulém století čápy obydlený vimperský pivovarský komín tu byl již vzpomenut 3. srpna. Jeho dnešní opuštěnost jistě zamrzí nejen milovníky přírody či vyznavače starých legend a lidových tradic (mnohé z nich připisují čápům spousty významných pozitivních vlastností – spatřují v nich zejména posly štěstí, a to nejen v souvislosti se všeobecně známým nošením dětí), …
… ale také mnohé z těch, kdož projíždějí třeba obcí Dubné u Českých Budějovic a potěší své oči tímto nepřehlédnutelným výjevem – výstavním, zjevně obývaným a stále zvětšovaným čapím hnízdem na střeše tamního kostela.
14.srpna:
Několik paprsků ranního sluníčka – a výuka geometrie může začít …
13.srpna:
Musíme už se smířit s tím, že krásné letní dny budou čím dál více vykoupeny značnými poklesy nočních teplot …
12.srpna:
Posvátný klid šumavských lesů (zde konkrétně na Železnorudsku) nabízí oku nejedno zajímavé zákoutí, v němž příroda snoubí lyrické výjevy s náznaky laskavého humoru …
11.srpna:
Nejen slavným lidem bývají budovány pomníky – mnohých se dočkala i naše jednou již zde vzpomenutá řeka Vltava. Nejkrásnějším z nich je jistě ten, kterým ji v podobě stejnojmenné symfonické básně v rámci svého cyklu Má vlast oslavil Bedřich Smetana, ale za pozornost stojí i ty klasické – kamenné.
Jeden z nich určitě nepřehlédneme cestou z Kvildy do Borových Lad, a to na pravém břehu Vltavy pod Holým Vrchem.
Byl tu zřízen péčí dodnes existujícího pražského spolku s úctyhodnou tradicí, která započala rokem 1871. Tehdy vznikl plavecký vorařský spolek Vltavan, jemuž se naše nejdelší řeka, jak stojí na pamětní desce vsazené do přírodního skalního útvaru, stala skutečně dlouholetou živitelkou, a to až do poloviny minulého století, než došlo k jejímu přehrazení vodními díly.
10.srpna:
Celkem všední a zprvu zdánlivě nezajímavé páteční dopoledne přece jen nabídlo na malou chvilku výrazné zpestření oblohy nad vimperským zámkem: mrak, který svou strukturou připomíná mořskou hladinu a nese název asperatus.
9.srpna:
Cesta nazpět dějinami k samým počátkům Vimperka nás zavede mimo jiné též na památný královský hrad Zvíkov, na němž v dobách slavného „krále železného a zlatého“ – Přemysla Otakara II. – působil coby purkrabí pan Purkart z Janovic, významný středověký šlechtic. Právě on byl podle jedné z historických verzí zakladatelem původního vimperského hradu a podepisoval se, jak dokládají písemné prameny, též jako Purkart z Vimperka. Nevíme toho o něm mnoho, snad jen, že jeho život se nesl v duchu významné politické kariéry, zahrnující krom jiného např. úřad královského hejtmana ve Štýrsku a Horních Rakousích, jakož i nejvyššího purkrabího v Čechách. Jedno je však jisté: v dobách pana Purkarta se jistě Zvíkov nezhlížel v hladině orlické přehradní nádrže, která teprve o sedm staletí později zatopila jeho podhradí.
8.srpna:
Na sklonku padesátých let minulého století ještě mohl režisér Karel Kachyňa zde – na dnes už bývalém kvildském hřbitově – natočit scénu s „mrtvou schránkou“ (mnozí možná ještě máme v paměti postavu Galapetra v podání herce Jiřího Holého) pro svůj sice dobově poplatný, ale řemeslně skvěle odvedený film Král Šumavy. Devatenáct let po premiéře už by musel hledat jinou lokalitu – hřbitov byl v roce 1978 zásluhou vládnoucího režimu zlikvidován. Od srpna roku 2008 se toto místo péčí Obce Kvilda proměnilo v další ze smutných pomníků ubohé ničivé stupiditě, jíž se občas nechá pod vlivem nejrozmanitějších masových ideologií ovládnout lidský duch …
7.srpna:
Ostudu spočivající v neznalosti nejslavnějšího ze šumavských spisovatelů – Karla Klostermanna – by jistě žádný správný Šumavák nepřipustil.
Je však otázkou, zda také ví o spisovatelově úmrtním místě – zámku ve Štěkni (mezi Strakonicemi a Pískem; pětasedmdesátiletý Klostermann tu zemřel 16. července 1923, takže téhož dne příštího roku si připomeneme rovných devadesát let od této události), který jistě stojí za návštěvu, …
… a to nejen sám o sobě, nýbrž též včetně přilehlého, návštěvníkům volně přístupného krásného anglického parku, který zásluhou mnoha kouzelných zákoutí mimo jiné zaujal svého času v průběhu osmidenní návštěvy i samotného císaře Františka Josefa I. Bez zajímavosti pak není ani skutečnost, že v druhé půli XIV. a počátkem XV. století byla gotická tvrz, jež zámku předcházela, postupně v majetku bratrů Mikuláše a Pavla z Janovic a Vimperka.
6.srpna:
Noční bouřka podle očekávání vymetla oblohu téměř dočista, teplé proudění, které ji předcházelo, se pak místy postaralo o vydatnou inverzi . Pohled z Boubína za svítání tak připomínal spíše říjen. Dodejme jen, že nejvyšší pás mlhy na snímku se vznáší nad hladinou lipenské vodní nádrže.
Vnitrozemí v nižších polohách se zákonitě valnou měrou nacházelo pod ještě mocnější a souvislejší vrstvou inverze, přičemž slunce vycházelo rovněž do pásu souvislé nízké oblačné clony. Zásluhou toho bylo nejen dobře fotografovatelné, ale navíc si i takhle zakouzlilo v okolí Temelína.
Na rozdíl od podzimních a zimních měsíců však zatím mají obyvatelé vzdálenějších končin šanci poměrně rychle se inverze zbavit. Svatá Máří (v popředí) s ohledem na svou nadmořskou výšku ještě podobné problémy, jak vidno, vůbec neřeší, …
… což pochopitelně platí též o vrcholu Boubína, …
… kde se místo trápení v mlhách oko potěší purpurovými pásy kvetoucí vrbovky úzkolisté.
5.srpna:
A opět starý známý vimperský scénář: strašidelné mediální předpovědi – dnes doslova o bouřkové smršti nad celou republikou, …
… zprvu poměrně velkolepá slibná příprava …
… a nakonec ve výsledku mnoho povyku pro nic. Vše se opět uhnulo jiným směrem. Je ovšem jasné, že lítost nad ztracenou fotografickou žní musí ustoupit radosti nad tím, že naše končiny byly opět ušetřeny oproti jiným, kde mohlo s velkou pravděpodobností docházet, podobně jako včera, vlivem bouří a průtrží mračen (ne-li přímo krupobití) k nemalým škodám.
4.srpna:
Podobně, jako se dočkala poslední červencová sobota, očekává u nás na jihu i první srpnová vydatnou bouřkovou a vodní nadílku …
Poté, co se živly v pozdně odpoledních hodinách dosyta vyřádily, nadešel čas i pro malou výtvarnou kompenzaci, o niž se poblíž Vimperka takhle postaralo zapadající slunce …
3.srpna:
Potkat ve volné přírodě čápa bílého se navzdory tomu, že ještě v minulém století byl nejhojněji zastoupen právě u nás na jihu Čech (v šedesátých letech hnízdil dokonce i na vimperském pivovarském komíně), pomalu stává čím dál větší vzácností. Není tedy divu, že se postupně octl mezi ohroženými druhy.
Přesto však můžeme přece jen ještě spatřit celé čapí rodinky, a to třeba i takhle pod Boubínem – jen za nimi musíme vycestovat až na Strakonicko.
2.srpna:
I dnes ještě setrváme na Podřipsku, tentokrát v Mělníku, abychom se pod místním zámkem rozloučili s nejdelší řekou na našem území – na Šumavě pramenící Vltavou, která se tu, jak je obecně tradováno, vlévá coby levostranný přítok do Labe. Pohledem z věže mělnického kostela sv. Petra a Pavla však vidíme soutoky hned dva, takže je zapotřebí objasnit, že první řekou zleva je Labe, druhou pak zde končící Vltava. Další soutok je tvořen Labem a užším vltavským plavebním kanálem. Vinou starověkých Keltů se výsledný tok, který pokračuje dále za naše hranice až do moře, jmenuje Labe, ačkoli by se měl správně nazývat Vltavou. Tato je totiž, jak již bylo řečeno, nejdelší českou řekou (od pramene k soutoku je bezmála dvakrát delší než Labe), má vydatnější průtok i zákonitě rozsáhlejší povodí. Z tohoto hlediska by tedy mělo být oproti přijaté verzi naopak kratší a slabší Labe považováno u Mělníka za pravostranný přítok Vltavy. Nezbývá však než smířit se s tím, že čas od času zvítězí i lidské omyly či prohřešky proti všeobecně přijatým pravidlům.
1.srpna:
Nejeden skalní Šumavák se teď možná optá, co pohledává ve fotokronice tato sice každému pravému Čechovi jistě notoricky známá, nicméně jinak zcela nešumavská horská silueta. Odpovím stejně jako ve dnech 11.-15. července: všude po naší vlasti najdeme vazby na Vimperk i Šumavu. Za extrémně dobré viditelnosti můžeme památnou horu Říp spatřit na samém obzoru dokonce z Boubína (před měsícem odtud byl např. podobně k vidění i vzdálenější krušnohorský Klínovec). Pomineme-li pak, že podle pana Jiráska se právě tady zásluhou zjevně dlouhou poutí unaveného praotce Čecha začaly psát naše národní dějiny nebo že ve sklepení pražského Národního divadla najdeme po základním kameni z Řípu i Boubína, máme každopádně v záloze jednoho slavného středověkého pošumavského rodáka, …
.. kterého, což se o něm ve školách zpravidla neučí, životní osudy zavály mimo jiné právě až na Podřipsko, konkrétně do Roudnice nad Labem (pyšnící se třeba tímto krásným lobkovickým zámkem), kde byl roku 1400 vysvěcen na kněze. Údajně právě zde jej pak o pouhý rok později zastihla pro názory, které zastával a šířil, první exkomunikace z církve (postaral se o ni pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka). Roudničtí si ho připomínají sochou …
… na náměstí, jež nese i jeho jméno.
