WABI DANĚK = folk & country & tramp… Druhé nádvoří vimperského zámku se v pátek ve hodin stane dějištěm koncertu tohoto hudebníka a písničkáře, desítky let hvězdné stálice nesmrtelného hudebního žánru.
Koncert „A život běží dál“ nese název jeho mimořádně povedeného alba, které kritici vynesli svým hodnocením hodně vysoko, podobně jako následující Wabi a Ďáblovo stádo (2012).
V následujcím rozhovoru se dozvíte něco ze současnosti i z minulosti poklidného bouřliváka, autora trampské hymny, interpreta věčně živých hitů…
Jak běží život Wabi Daňka? Co Vás v současnosti naplňuje, co děláte, kde se (kromě koncertních pódií, jimiž ale mohou klidně být i louky) nejčastěji vyskytujete?
Kdybych na vaši otázku odpovídal minulý týden, řekl bych, že v současnosti trávím spolu s přáteli celé dny v „polním“ studiu v Ratajích nad Sázavou, kde natáčíme „dvojku“ Ďáblova stáda. Teď už je ta hlavní část práce na albu „pod střechou“, takže se věnuji své druhé nejoblíbenější činnosti. Tak trochu lenoším na chatě.
Stanislav Jan Daněk je Vaše civilní jméno – od kdy vlastně nosíte přezdívku svého vzoru? Kdy u Vás „propukla“ vášeň, která přešla v životní styl?
Tuhle přezdívku mi dali kamarádi někdy v dvaašedesátém roce minulého století nejspíše proto, že jsem písničky Wabi Ryvoly miloval a hrál při každé příležitosti. Lépe řečeno, dával jsem jim přednost před zbytkem mého repertoáru.
Je ve Vašem repertoáru něco, co se vymyká typickému Wabi Daňkovi?
Když mi prozradíte, co je to „typický Wabi Daněk“, pokusím se zapátrat. Vím jen, že mně většina žánrů není cizí. A písničky na obou posledních albech se opravdu nedají označit za ryze trampské, či countryové.
Jiří, Mirko a Hoboes – to je vaše srdeční záležitost. V čem vás ovlivnili nejvíc?
Wabi a Miky Ryvolové opravdu byli a jsou mou srdeční záležitostí. A oba, tedy nejen Wabi, mne okouzlili jak chlapáckou poezií, tak melodickými a rytmickými postupy, do té doby v trampské hudbě ne-li přímo zakázanými, tak alespoň téměř neznámými.
Jako dítě jste byl velmi živý, ba možná z pohledu svých rodičů živelný. Co Vám z duše kluka zůstalo do dneška?
Je pravda, že jsem duší tulák, což jsem rodičům dokázal už v pěti letech a pak ještě několikrát. A také je pravda, že něco z toho okouzlení dálkou v sobě mám dodnes. Výchova a věk tu prvotní živelnost trochu zkultivovaly, ale dodnes, nehoní li mne čas, odbočím z hlavní trasy a jedu se podívat třeba do vesnice se zajímavým jménem. Vás by nezajímalo, jak to vypadá třeba v Hajanech?
Připouštím, že některá jména míst lákají k probádání. Je nějaká „dálka“, kterou byste aktuálně cíleně rád prozkoumal, kam se dlouho chystáte, nebo místo kam byste se třeba po letech rád vrátil?
Pár takových míst by se určitě našlo. Například Austrálie. Byl jsem tam sice už dvakrát, ale k důkladnějšímu prozkoumání toho nádherného kontinentu je měsíční pobyt žalostně krátký. A taky bych měl ještě doplnit místa, k nimž jsem si vytvořil platonický vztah prostřednictvím literatury. Miluji například Karla Čapka a nikdy jsem nenavštívil jeho oblíbenou Británii. No věřili byste tomu?
Ani ne, když o tom hovoříte s takovým zaujetím. Co Vám udělalo v poslední době největší radost?
Už jsem se o tom zmínil v první odpovědi. Natočili jsme s partou výborných mladých muzikantů album a pro mne to byla radost a taky tak trochu omlazovací kůra. Navíc jsem se při natáčení přiučil i novým věcem, což je potřebné k tomu, aby člověk neustrnul. Vyšší věk totiž trochu láká k pohodlnosti.
Z čeho jste rozhozený, rozčarovaný jednoduše – co Vás štve?
Ted mne momentálně štve to, že nemůžu za zlatý prase napsat d s háčkem. Mám nějak překonfigurovanou klávesnici a než trávit hodiny hledáním v manuálu, raději Vás poprosím o pomoc. Anebo ještě líp, nic neopravujte, lidi se dovtípí a opraví si to při čtení.
Ale ted vážně. Není toho málo, co člověka dnes štve. A stejně jako s tím pitomým písmenem, lidi vědí. Snažím se ale pořád doufat, v duchu jedné mojí písničky, že zase bude líp.
„Ď“ nehledejte…
Momentálně hodně lidí štve politika. V podstatě jakákoliv. Je to možná hektikou a neuspořádaností doby, možná tím, že se ve všem zbytečně šťouráme… Ale nikoho zcela nemíjí, takže jaký je Váš pohled na politiku?
Když už bych měl hovořit o svém názoru na politiku, shrnul bych jej do krátké definice. Ambivalentní, s častým sklonem k rozčarování. Ale , abych byl spravedlivý, netýká se to jen dění u nás.
Jedete na Šumavu, takže se nemohu nezeptat – jaký k ní máte vztah? Co třeba Setkání mládeže na Šumavě? Dáte k dobru nějaký pro vás nezapomenutelný zážitek spojený se Šumavou?
Pár by se jich našlo, ale já místo toho použiju dvě ze svých veršovánek na místa, v nichž jsem hrál. Ta první je vlastně jen konstatováním daného stavu, sál byl tehdy dost přeplněný.
Teď už vím, co je to Kdyně – půl Šumavy v jednom kině.
A ještě snad Klenčí pod Čerchovem.
Prý ve Ždáru u Kaplice bydlí krásná trpaslice.
To ta od nás, z Klenčí, je hezčí a menší.
Jaký výběr máte připravený pro letní Vimperk? Na co se můžeme těšit?
Kromě několika poměrně horkých novinek to budou hlavně písničky, které si s námi lidé určitě rádi zazpívají.
Na svém webu máte hezké přání: Přeji všem trampským písním, ať si vždy najdou svoje místo na slunci a u ohňů a nezaniknou jako spousty jiných písní. Víte o nějaké takové, podařilo se vám nějakou takovou objevit, když z nějakého důvodu zůstala zapomenuta v šuplíčku na půdě, nebo již neexistujících zpěvnících, a berete ji s sebou na koncerty?
Jednu takovou jsem našel nedávno na webu. Není to vysloveně trampská písnička. Napsal a zpívá ji Ir Mike Cross a po prvním poslechu jsem věděl, že ji nadlouho zařadím do repertoáru. Opatřil jsem ji k tomu účelu českým překladem. Bez něj by to zcela určitě nebylo ono, neb je to písnička, kulantně řečeno, poněkud rozmarná.
Z toho přání tak trochu dýchá melancholie. Kdybyste porovnal dobu vašeho mladého trampa, současnou a třeba za deset, patnáct, let – kde vidíte muziku folk & country a pravé trampy?
Tam, kde jsou už bezmála sto let. A kdyby snad i ne na pódiích, tak u ohýnků na chatách a v hospůdkách naprosto určitě.
A to je určitě dobře. Existují neuchopitelné hodnoty, které najdeme jen tam. Které z nich jsou pro Vás důležité?
Těžko říct. Je to velmi provázaný komplex pocitů a představ, z nichž primární je asi vnitřní svoboda a právo ničím nesvazované osobní volby.
V jednom z rozhovorů jste kdysi uvedl, že i když se cítíte pod psa, publikum Vás nabíjí – dobijete baterky a jedete dál. Platí to stále?
Bez pochyb. A není to jen můj případ. To, že interpret je tím jediným kdo v sále něco předává, je jen pouhé zdání. Ve skutečnosti se, při správné konstelaci, publikum s interpretem navzájem nabíjejí. A protože lidí v sále je většinou, tedy u mne zcela určitě vždy více, než účinkujících, je poměr předané energie jasně daný. Trefně to vyjádřil pan Werich slovy. „ To jsou pak okamžiky, kdy se vlastní ucho diví, co vlastní huba povídá“.
Šumava je věčné a věčně živé téma… chcete něco vzkázat zdejším lidem?
No vidíte, málem jsem zapomněl na vzkaz pro Šumaváky:
Přeji těm, kdo dnes jsou smutní, ať zvítězí hlavní věc.
Aby válku o Šumavu prohrál blb i chamtivec.
Wabi Daněk s pomocí Karla Havlíčka
Děkuji Vám za rozhovor a přeji inspirativní dny a plné sály, i ty pod širým nebem.
Andrea Staňková
Foto Jiří Turek
—————————————————————————————————————————————————
Vstupenky na páteční koncert je možné rezervovat a zakoupit ve vimperském muzeu (tel. 388 411 506 nebo 731 530 244). Přijďte si užít pohodový letní večer.
