Některý z nás se za svůj život nepřestěhuje z jednoho místa do druhého tolikrát jako naše místní knihovna. Za 20 let to stihne už počtvrté. Na svém současném místě vydržela celkem dlouho. Zdálo se, že je to už nastálo, ale kdepak. Je jí zřejmě souzeno být takovým bludným Holanďanem na suchu. Několikrát jsem psal, že jsem spokojen, jaký je zde klid. Nehrozí vám přejetí autem nebo něčím větším. Mám teď na mysli budovu, kde knihovna sídlí.
Všechno teď ale bude jinak. Jestliže měli čtenáři chuť udělat pár kroků od vlaku nebo autobusu, mohli podle toho také řídit svůj čas strávený v knihovně. To tedy teď možné nebude. Čeká je pěkně dlouhá procházka naším městem. Nebo budou nuceni sednout do auta a vyrazit. Jenže jistotu zaparkování, tu jim nikdo nezaručí. Již teď je u bývalé lesárny na parkovišti plno. Jen velmi nerad se loučím s malou, ale milou budovou knihovny na klidném a tichém místě.
Přeji nové knihovně, aby zůstala tam, kam bude přemístěna, co možná nejdéle. Při některých riskantních investicích našeho města mám spíše obavy, aby budova lesárny nepadla na splácení velkého úvěru (plavecký areál).
Pro pořádek je třeba napsat, že od počátku týdne možná až do začátku února příštího roku, budeme my, věrní čtenáři, mít abstinenční příznaky. Ale vydržíme.
Karel BERÁNEK
