Stanislav Mauric, ředitel čkyňské základní školy, se po téměř dvaceti letech rozhodl znovu vzít do ruky basovou kytaru a vrátil se na muzikantské jeviště. Legendární kapela Labyrint, kterou v roce 1978 spoluzakládal a v roce 1992 spolurozpustil už znovu plní sály kulturních domů. Vedle jiných i ten čkyňský.
Jaký to byl pocit, vrátit se na jeviště?
Pocit krásný, patří k tomu určitá nervozita i tréma; to vše umocněno odpovědností. Když dojde k navázání kontaktu a jseš na jedné vlně s publikem, říkáš si, že to má cenu, nebylo to zbytečné, jsou lidi, které to zajímá.
Oprášili jste většinu vašich starých písní. Když jste se podíval do publika, byl nějaký rozdíl v reakcích?
Na většině našich postav i postav pamětníků i pamětnic, což byla převážná část publika, bylo znát těch více jak 20 uplynulých let, ale na parketu reagovali úžasně tancem a někteří dokonce i zpěvem. Je příjemné, že si dokonce pamatují texty našich písní z dob svého mládí, tančí i stojí pod pódiem a zpívají s námi.
Jak byste charakterizoval styl vašich písní?
Hrajeme klasický rock s hutným rytmickým základem; texty, které mají hlavu a patu, melodické refrény. Zhruba polovinu repertoáru tvoří vlastní skladby, velmi často jsou žádány Meteory, Pouťoví muzikanti a ploužáky Sen a Ať žije láska. Chci zdůraznit, že i když dnešní elektronika umožňuje zázraky, tak my zůstáváme u živého hraní – každý tón i rytmický úder jsou živě hrané. To živé hraní kapel považuji za rozhodující, protože při většině dnešních akcí a tanečních zábav převážně vystupují 1-2 členné sestavy (úmyslně neříkám kapely), ty mají nasamplované doprovody mnohdy stažené z internetu a k tomu něco přihrávají a dozpívávají. Tenhle styl nás nebere.
Ve Čkyni jste hráli v kuse téměř šest hodin. Zvládl jste to?
Podle reakcí publika jsme to zvládali. Snažili jsme se hrát s minimálními přestávkami, aby posluchači a tanečníci nevychladli. Celá akce i díky pořadatelům měla výbornou atmosféru. Kapela měla tah a maximální nasazení, což je moc důležité. Posluchači vnímají, jestli kapela hraje s nasazením, nebo jestli je to jen odehraná rutina. Žádné vystoupení našich „návratů“ jsme nechtěli podcenit a poctivě jsme se připravovali. Poslední půlrok jsme měli pravidelné zkoušky, intenzivně jsme se věnovali jak technice hraní, tak přehrávání celého repertoáru.
Byli se na vás podívat i vaši současní žáci?
Pár asi ano, nesnažil jsem se to sledovat a ani nyní to nechci komentovat. Ale když se v vrátím na začátek našich „návratů“, na první vystoupení loni v prosinci ve Vacově, tak tam přicházely celé rodiny. Rodiče ukazovali dětem, na jaké muzice prožili mládí.
Kdy vás uvidíme ve Čkyni příště?
Já myslím, že není na pořadu dne slibovat častá a pravidelná vystoupení. V našem archivu jsou zatím u Čkyně poslední záznamy – 17. 6. 1989 a 25. 8. 2012.
Labyrint vznikl ve druhé polovině roku 1978 a od listopadu 78 hrál nepřetržitě skoro každou sobotu do května 1991. Potom se kapela rozpadla. První vystoupení po letech nazvané „Návraty“ bylo 3. 12. 2011 ve Vacově. Z původního složení Labyrintu hrají – Michal Appelt st. – bicí, zpěv, Jan Urban – klávesy a zpěv, Stanislav Mauric – basová kytara, Jan Novák – zvuk.
Pavel PECHOUŠEK
