„Jsem vlastně takový krejčí divadelních her, já je píšu na míru hercům které znám, souboru se kterým už 37 let pracuji,“ říká Antonín Procházka, přezdívaný ‚plzeňský Moliére.‘
Antonín Procházka, herec, režisér, moderátor, dramatik, scénárista, autor divadelních her, rodák z Kroměříže, byl prvním hostem včerejší předprázdninové talkshow Radka Nakládala Škrtněte si, prosím.
„Nepouštějte ho k vážným rolím, on by je znehodnotil!“
Tak zněl verdikt přijímací komise na DAMU, kterou, tehdy coby čerstvý absolvent střední ekonomické školy, přesvědčil o tom, že svět nepotřeboval dalšího inženýra, ale nového Moliéra… Přesvědčil je o svém komediálním talentu prý tím, že si k přijímacímu pohovoru vybral samá truchlivá díla a interpretoval je s tak neuvěřitelným výrazem ve tváři, že v podstatě se truchlivá nebyla…
Antonín Procházka v průběhu večera vyprávěl nejen jak k herectví a k divadlu vůbec přišel (ostatně, měl k tomu řádně nakročeno od kolébky, protože pochází z „kumštýřské rodiny“ – jeho otec Antonín byl hudebním skladatelem a dirigentem kroměřížské filharmonie), ale i o svých zážitcích v rolích, které mu nadělil život profesionálního umělce.
Psát divadelní hry, kterých má na kontě už pěknou řádku (připomeňme jeho první Klíče na neděli, výborné komedie S tvojí dcerou ne, Holka nebo kluk, Láska je láska…), začal pro soubor Divadla J. K. Tyla Plzeň, se kterým spolupracuje už 37 let. Úspěšně spolupracuje s filmem, rozhlasem i televizí a jako herec hostuje na mnoha divadelních scénách.
Diváky v kinosále sušického kina bavil vtipným vyprávěním téměř hodinu, než ho u mikrofonu vystřídal druhý, neméně zajímavý host.
Příležitost promluvit si s Antonínem Procházkou (a společně se vyfotit) si samozřejmě nemohli nechat sušičtí ochotníci z divadelního spolku SCHODY, kteří právě finišují s přípravami premiéry nové hry – Přes přísný zákaz dotýká se sněhu – právě z pera plzeňského Moliéra. Jak se jim nastudování současné situační komedie podařilo, to můžete posoudit sami už 19. května od 19,30 hodin v Sokolovně, kde je premiérové představení tradičně uváděno na zahájení Sušických slavností.
Vietnam, Peru, Pákistán, Afrika, Evropa, Asie… Tak by mohla začínat povídka „Kterak šumavský pekař svět dobýval“. On ho ale skutečně dobýval a dobývá, protože se stále nechce vzdát svého celoživotního snu – procestovat svět.
Sušický pekař Karel Rendl, jehož chléb, housky, koláče, tyčinky a jiné dobroty neodmyslitelně patří na náš stůl dlouhá léta, byl včerejším druhým hostem Radka Nakládala. Pochopitelně, i on si „škrtnul“ a kromě toho že rozhořel plamínek svíčky, přidal k dobru další téměř hodinu zajímavého a veselého vyprávění.
„Karle, zeptám se tě, v rodinách s tradicí poctivého řemesla se vždycky traduje nějaké to „rodinné stříbro,…“ začal moderátor opatrně otázku, když na ještě nedopovězenou dostal ráznou odpověď:
„Nedám!“
„Ani bys nenaznačil….,“ pokoušel se dál Radek Nakládal o alespoň malinký návod na nějakou dobrotu.
„Žádnej!“ razantně, ale se smíchem pojistil konec otázky Karel Rendl.
Rodina s pekařskou tradicí od dob jeho prapředků má v Sušici nejen silné kořeny, ale hlavně po celou dobu svého trvání vyníkající pověst. Na tu ale Karel Rendl recept řekl, protože je geniálně jednoduchý a nesmírně složitý.
„Nesmíš to šidit. Buď začneš šidit a dojedeš na to, nebo budeš poctivej a lidi to poznaj.“
Poctivá práce, kvalitní suroviny a stabilní pracovní tým se značce „Rendl“ vyplácí a zákazníkům jakbysmet. Mezi řádky vysekl poklonu i svým zaměstnancům, kterých má kolem 50. Máme štěstí, že Karlovi rodiče pekařinu nerozmluvili (alespoň ne na dlouho).
„Zrazovali mě, nechtěli abych v řemesle pokračoval, říkali že je to strašná dřina. A je, měli pravdu,“ dodává s úctou v hlase k předkům, kteří položili základ dnes úspěšné firmy, vystudovaný strojař, který mimo jiné aktivity také nakoukl do politiky (a podle svých slov z ní zase rád utekl) a věnuje se naplno rodinné firmě a své lásce – cestování.
Zajímavých zážitků by bylo ne na hodiny, ale na dny a týdny a čas v úterý v podvečer ubíhal při dobré zábavě hodně rychle. Než se hosté s diváky rozloučili, nechybělo samozřejmě ani tradiční slosování o ceny; jednu „cenu“ si ale odvezl i Antonín Pocházka. Jeho jevištní sparingpartner si pro něj připravil překvapení.
Jak řekl Radek Nakládal, překvapilo ho, že v průběhu večera nepadla otzka, která snad zaznívá v každém pořadu – „ještě se v Sušici dělají sirky?“ A protože sám název Škrtněte si, prosím, beze zbytku symbolizuje slavnou sušickou historii, byl nakonec rád, že mohl okomentovat právě prezent, který odjel spolu s Antonínem Procházkou. A co že to Karel Rendl na památku na Sušici plzeńskému Moliérovi připravil? Věnoval mu originální historickou dřevěnou kazetu s původními, pravými sušickými zápalkami.
Upřímný potlesk pro oba hosty večera byl důstojnou tečkou za posledním dílem talkshow před „divadelními“ prázdninami. Opět se se zajímavými hosty a s Radkem Nakládalem sejdeme při pokračování pořadu v září.
-as-
{gallery}susice/2016/05_kveten/rendl_prochazka_kopie_web/{/gallery}
{jcomments off}
