Šimon Hrubec (30. června, 1991, Vimperku, Česká republika) je český hokejista. Hraje na postu brankáře. S hokejem začínal v rodném Vimperku. V dorostenecké kategorii se prosadil v jihočeském krajském přeboru, chytal za klub HC Český Krumlov v ročníku 2006/07. Od roku 2007 byl hráčem v Českých Budějovicích, odkud před sezónou 2012/2013 přestoupil do týmu HC Oceláři Třinec. Zde vytvořil brankářskou dvojici se slovenským reprezentačním gólmanem Peterem Hamerlíkem. Před zlomovou sezónou naskočil do pěti extraligových utkání. Zkušenosti se seniorským hokejem sbíral v první lize v dresu Tábora, Písku a především Horácké Slavie Třebíč. V sezóně 2011/2012 se stal miláčkem místního publika a strhl na sebe pozornost extraligových i zahraničních klubů.
Šimonův citát: „Nevěř všemu, co vidíš, nevěř všemu, co slyšíš, a budeš moudrý“.
V létě 2014 dostal pozvánku od reprezentačního trenéra Vladimíra Růžičky na přípravný kemp české hokejové reprezentace.
Jak jsi se vlastně dostal do hokejové branky a kdo tě přivedl k hokeji?
Dříve nebylo moc na výběr mezi sporty. Dělal jsem víc sportů najednou, ale nakonec jsem se rozhodoval mezi třemi: lyžováním, fotbalem a hokejem … Podle táty byl hokej pro mě jasná volba.
Dělal jsi zároveň ještě jiný sport, nebo byl hokej hned jasnou jedničkou?
Od malička mě táta vedl k tomu, a zastával názor, že čím víc sportů budu dělat, tím to pro mě bude lepší. Tak jsem například také závodně jezdil na snowboardu, sponzoroval mě pan Bečvář ze Strakonic, a porážel jsem dokonce svého trenéra. Až potom jsem se definitivně rozhodl pro hokej.
Šimone, vzpomeneš si na své hokejové začátky, kudy vedla tvoje cesta až do Třince?
Začínal jsem samozřejmě ve Vimperku, ale trochu překvapivě v útoku, chtěl jsem dávat góly. Jenže v tu dobu jsem byl hodně a často nemocný, doktorka mi doporučila stoupnout si raději do brány. Když jsme tuto variantu probírali doma, tak s tím taťka moc nesouhlasil, výstroj pro gólmana byla dost drahá. Tak co s tím? Od Vánoc jsem měl doma playstation, sice jsem díky němu měl dost kamarádů, ale …. jednou jsem ho vytrhl ze zásuvky, odnesl tátovi a řekl mu, ať mi za něj koupí výstroj.
V sedmé třídě mě taťka vzal na camp do Českých Budějovic, po dvou trénincích se domluvil, že přestoupím do místního klubu. Chodil jsem tam do školy, bydlel na intru. Začátky byly hodně těžké, byl jsem tam nejmladší a díky tomu i velmi oblíbený u holek 
. Byla to pro mě obrovská zátěž, trénovali jsme dvakrát denně pět dní v týdnu.
V dorostu si mě vyhlídl trenér Stárek, který mě vzal do juniorky a pak jsem s ním přestoupil i do Tábora, kde jsem poprvé chytal za muže. Další štace byla v Písku, tam jsme za mého působení postoupili z 2.ligy do první. Pak přišla smlouva s Mountfieldem, kde jsem bohužel proseděl sezonu za Jakubem Kovářem. Následovala 1. liga v Třebíči a pak už Třinec.
Jaký máš hokejový vzor a komu fandíš v hokeji?
Abych se přiznal, tak hokej skoro vůbec nesleduji… A jestli mám říct nějaká jména, tak brankáři Lundqvist a Markstrom.
Je známo a sám o tom mluvíš, že se ti dříve hodně věnoval tatínek, jak na to vzpomínáš?
Vzpomínám na to velice rád a jsem mu za to moc vděčný. Opravdu se mi věnoval hodně.
Jak jsi spokojený v Třinci?
Nadmíru! Co se týče zázemí, tak si myslím, že je na nejlepší úrovni u nás.
Šimon s trenéren reprezentace Vladímírem Růžičkou
Sleduješ kluky z Vimperka a jsi s nimi ve spojení?
Sleduji je. Ve spojení jsem hlavně s Michalem Horejšem a Honzou Předotou, s těmi jsme jako malí prováděli spoustu klukovin…
Jezdíš ještě na Šumavu?
Letos bych chtěl oslavit s přítelkyní Silvestra na Šumavě a občas zajedu za babičkou, se kterou jsem neustále v kontaktu po telefonu.
Ví se o tobě, že jsi v Třinci velký bavič, lidi tě tam milujou. Je těžké na každý zápas vymýšlet nějakou tu srandičku pro ně?
Základ je, aby se povedlo vyhrát. Dělám to kvůli divákům a dětem, kterých chodí na domácí zápasy spousty.
Těžký to je opravdu je ale vždycky to přijde v pravoou chvíli skoro samo, vymyslet pro ně nějakou tu srandičku.
Jaký máš největší hokejový sen?
Plnit si své cíle.
Na který hokejový zážitek nejraději vzpomínáš?
Karjala, loňské play off poprvé v chlapech.
A vzpomeneš si ještě na svůj úplně první zápas?
V chlapech v extralize za Mountfield. Do branky jsem se dostal díky zranění Jakuba Kováře,bylo to na Kladně.
Jsi hodně nervózní před zápasem?
Vůbec, nic to se mnou nedělá, na Karjale jsem byl nervózní až po zápase. Neskutečně jsem si ten zápas užil!
Svými skvělými výkony sis řekl o nominaci na turnaj ve Finsku, čekal jsi pozvánku nebo to bylo spíše překvapení?
Samozřejmě jsem byl moc překvapenej, hlavně mě zaskočila pozvánka na sraz repre před Karjalou.
Jaké to bylo stát v brance a chytat za českou reprezentaci?
Nepřipouštěl jsem si to, až když se rozehrála hymna tak jsem si řekl a je to tady. Po zápase jsem byl nervózní, co na to kdo řekne a napíše.
Tímto rokem ti končí tříletá smlouva v Třinci, víš co bude dál? Co třeba zahraničí?
Smlouva mi nekončí, loni jsem jí s klubem prodloužil o další 3 roky s možností odchodu. O zahraničí není aktuální se bavit.
Šimone, díky za rozhovor a ať se ti daří, jak na ledě, tak v životě.
Zdeněk Formánek
Podívejte se na fotky Šimona v akci. Foto poskytl Šimon Hrubec fanpage
{gallery}vimperk/2014/12_prosinec/simon_hrubec/{/gallery}
