Názor M. Stárkové: Je nemocnice…

Je městská nemocnice „koulí u nohy“?

 

V diskusi okolo financování nového sušického aquaparku se na tomto webu píše, že finanční zátěží, a tedy „koulí u nohy“, je pro město naše nemocnice.

Dovoluji si čtenářům připomenout, že pouze o dva hlasy zastupitelů (!) neprošel před rokem záměr dlouhodobého pronájmu nemocnice. Není tajemstvím, že o naše zdravotnické zařízení měl zájem koncern Agel, tedy společnost vlastněná miliardářem Tomášem Chrenkem. Pročpak asi? Ekonomicky si nemocnice vede velmi dobře, budova je moderní, zařízení se neustále obnovuje.

Můžeme spekulovat a polemizovat o tom, co by přineslo zprivatizování provozu nemocnice a vstup soukromého subjektu do zařízení, které dnes zaměstnává více než 200 lidí z regionu.

Zůstal by počet zaměstnanců stejný? Byly by zachovány obchodní vazby na místní podniky a podnikatele (Medica Filter, Mabet a další)? Poskytovala by nemocnice stejný rozsah péče?

Pokud zobecníme celý problém českého zdravotnictví na otázku: „Privatizovat – ano, či ne?“, musíme uvažovat v hlubších souvislostech.

Zdravotnictví je veřejnou službou, která by měla fungovat na principu solidarity. Zdraví si nelze jednoduše koupit a je politickou otázkou, do jaké míry službu garantovat všem.

Zadluženost nemocnic logicky vytváří prostor pro úvahy o jejich privatizaci a na trhu jsou soukromé subjekty, které na tuto příležitost čekají. Pokud by postupem času došlo v naší malé zemi k privatizaci pojišťoven a většiny zdravotnických zařízení, domnívám se, že většina z nás si nedokáže představit rozsah důsledků takového rozhodnutí.

Pokud tedy v Sušici dáváme peníze na provoz ztrátových objektů sloužících kultuře, sportu a zábavě, myslím, že by bylo na pováženou zbavovat se povinnosti udržet ve městě vlastní nemocnici, o které můžeme sami rozhodovat.

Mezi hlavní náklady patří mzdy zaměstnanců. Do oblasti kultury bylo v poslední době přijato několik nových pracovníků nad původní stav a je otázkou, zda si to můžeme dovolit. Výsledek jejich práce není na první pohled vidět a musí ho umět vyhodnotit a zdůvodnit ředitel. Občan těžko posoudí, zda je počet zaměstnanců v daném zařízení přiměřený.

Když ale přijedu do nemocnice s dítětem, které potřebuje akutní vyšetření a na chodbě čekám desítky minut, vím hned, že je něco špatně. A okamžitě hodnotím…

 

Prostě zdraví vnímáme jako prioritu, o kterou by nám mělo jít na prvním místě!

 

Ing. Milena Stárková