Chybí kvalifikovaní učitelé, změní se v dohlednu systém jejich přípravy?
V Plzeňském kraji je 784 učitelů bez odborné kvalifikace, z toho nejvíce jich učí na středních školách odborné předměty. Z celkového počtu jich 349 studium nezahájí vůbec, 272 již studuje a u 163 je reálný předpoklad zahájení studia k doplnění kvalifikace.*
Konkrétně na Klatovsku je z celkového počtu učitelů 101 bez odborné kvalifikace, opět jich nejvíce učí na středních školách (41) a I. stupni ZŠ (32). 27 učitelů z celkového počtu již zahájilo studium, u dalších 11 je předpoklad zahájení studia reálný, 63 kvalifikaci doplňovat nebude.*
*zdroj: mimořádné šetření MŠMT
To jsou čísla, která už sama o sobě vyvolávají řadu otázek o tom, jakým směrem se ubírá naše školství, a to na všech stupních. Řešením těch nejpalčivějších problémů se již několik let zabývá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na různých úrovních. V poslední době je ‘zaostřeno’ na nutnost systémové změny, která by posunula způsob vzdělávání a přípravy učitelů na praxi. Tím se zabývá i projekt MŠMT Individuální projekty národní pro oblast terciárního vzdělávání, „Zajišťování a hodnocení kvality v systému terciárního vzdělávání, výzkumu, vývoje a inovací”, který probíhá od roku 2008 a letos v červenci končí. Zjištěná fakta a výstupy, z nichž některé, včetně návrhů na řešení, byly již ministerstvu předloženy, byly vyhodnoceny na dvoudenním semináři o kvalitě přípravy učitelů, který probíhal v uplynulém týdnu ve Wellness & Sport hotelu Šumava v Amálině údolí pod Kašperskými Horami.
Účastníky semináře přivítal ředitel hotelu Šumava Bc. Jaroslav Hranička. Hosté si pochvalovali nejen vybavení
a služby hotelu, ale i klidné prostředí, které vyhovuje jejich pracovním aktivitám.
Mezi diskutované oblasti v rámci semináře patřily cíle projektu (navržení, ověření a implementace nástrojů vnitřního a vnějšího hodnocení kvality, které se v procesu reformy terciárního vzdělávání stanou nedílnou součástí celého systému) zároveň s vyhodnocením současných trendů v přípravě učitelů, průzkum problematiky fakult vzdělávajících učitele, návrhy řešení pro vybrané problémové oblasti.
S koordinátorkou klíčové aktivity zaměřené na přípravu učitelů, děkankou Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni Doc. PaedDr. Janou Coufalovou, CSc., jsme si povídali o školství u nás, vzdělávání učitelů, problémech, které se řeší aktuálně a které nás teprve čekají.
MŠMT přizvalo k účasti na semináři představitele všech VŠ a fakult, které připravují učitele, to je v ČR 37 fakult (včetně 9 přímo pedagogických), zástupce akreditační komise, ČŠI, Cermatu, zástupce odborů školství krajských úřadů, učitele z praxe. Na semináři byli zastoupeni učitelé všech stupňů škol, od mateřských po vysoké školy, ti, kteří jsou schopni reflektovat zkušenosti z vlastní školy a mají např. zkušenosti z učitelských asociací apod. Vysoká účast svědčí o tom, že problematika kvalitního školství v rámci celkového pohledu je nanejvýš aktuální a některé, poměrně alarmující skutečnosti, je třeba řešit víceméně okamžitě.
Zejména druhý pracovní den, kdy byly předmětem hodnocení a diskusí požadavky na učitelské studijní obory, byl ze strany přítomných hodnocený jako velmi přínosný z hlediska výstupu projektu a jeho významu pro praxi.
„Odehrávala se poměrně bouřlivá diskuse, protože různé vysoké školy připravující budoucí učitele uplatňují různé modely přípravy učitelů. Shodu jsme našli v tom, že každá škola chce pro „svou” oblast připravit co nejlepší učitele.
Fakulty připravující učitele se ocitají ve velmi složité situaci, protože požadavky akreditační komise, finanční možnosti i požadavky školského terénu jsou mnohdy rozdílné a nezřídka jdou proti sobě.
Důležité je také to, že učitele připravujeme nejen pro aktuální situaci, ale musíme připravit osobnost, která ve školství bude působit dlouhodobě, bude mít určitý nadhled a bude na sobě i ve svém oboru neustále pracovat.”
Poznatky z praxe ukazují na problémy, které je třeba řešit rychle
„ Škola vzdělávající učitele nemůže opomíjet potřeby praxe. Při řešení projektu jsme poukázali na řadu problémů, které souvisí s přípravou učitelů i se stavem učitelských sborů. Některé jsou obecně známé – na ty jsme už upozorňovali a v průběhu projektu jsme vypracovali a nabídli jejich řešení ministerstvu – například nekvalifikovanost učitelů, genderové složení pedagogických sborů (velká převaha žen ve školství), ale také problém, který se může v průběhu několika málo let ukázat jako ještě horší než je současná nekvalifikovanost učitelů, a to je stáří učitelských sborů. Na to upozorňovali i samotní ředitelé škol, protože na mnoha školách nastane během několika let taková situace, že většina učitelského sboru odejde do penze.”
Ale nových, kvalifikovaných, učitelů je, i podle ředitelů škol, neustále nedostatek.
„V ČR působí zhruba 7 000 nekvalifikovaných učitelů, kteří si v současné době nedoplňují kvalifikaci či nepředpokládají zahájení studia. 6 000 kvalifikovaných je na úřadech práce.
Zabývali jsme se mimo jiné motivací ke vztahu k učitelské profesi – motivací jak středoškoláků, aby vůbec šli studovat učitelství zejména technických a přírodovědných oborů, motivací studentů učitelství v průběhu jejich studia na fakultách, problémem, aby absolventi nastupující do školství také v oboru vydrželi. Mluvilo se o finančním ohodnocení učitelů, o kariérním systému a o tom, že společenské ocenění práce učitele není jen ve finanční odměně.
V rámci projektu jsme problematiku zpracovali, upozornili na největší problémy, připravili argumenty pro změny, navrhli způsoby řešení na několika úrovních – pro MŠMT, pro zřizovatele, pro školy samotné i pro fakulty vzdělávající učitele. Je nutná změna celého systému vzdělávání s ohledem na potřeby vycházející z jednotlivých úrovní.”
S čím už nyní může MŠMT pracovat?
„V současné době se ministr školství Marcel Chládek snaží řešit problém nekvalifikovanosti učitelů, navrhli jsme řešení, kterými fakulty vzdělávající učitele mohou na aktuální situaci už nyní reagovat, naše univerzita již podobné kroky úspěšně realizuje.”
Jak problém nekvalifikovanosti učitelů ovlivní základní školy?
„Velmi. Základní a střední školy jsou v současnosti nejvíce ovlivněny. Nejhorší situace je v Karlovarském kraji, kde je zhruba 30 % nekvalifikovaných učitelů. Přestože početně jich je v Plzeňském kraji téměř stejně, vzhledem k celkovému počtu učitelů v oblasti se Plzeňský kraj pohybuje pod 20 %. Samozřejmě se tento stav odráží v kvalitě výuky a školství v území. Mezi kraje, kde je potřeba akutně zasáhnout, patří mimo Karlovarského kraje hlavní město Praha, Středočeský a Ústecký kraj. V případě Karlovarského kraje jsme se již s ministerstvem a vedením kraje na realizaci některých opatření dohodli, pomáhali jsme s regulací tohoto stavu už v minulých letech .
Mnohdy ale vzniká problém na samotných školách a u samotných učitelů. Z 800 nekvalifikovaných v Karlovarském kraji tři stovky už studují, téměř polovina se ale dál vzdělávat nechce, a to může v důsledku zapříčinit i zavření některých škol. Důvody, proč se učitelé nechtějí vzdělávat, jsou různé – buď přesáhli věkovou hranici 55 let, kdy se na ně vztahuje dosavadní výjimka, nebo prostě z osobních důvodů nechtějí a raději volí odchod ze školství.
Zákon říká, že od začátku roku 2015 by výjimky platit neměly, ale ministr Chládek stále některé zvažuje. Určitě by neměly být novelou zákona zavedeny plošně tak, že nekvalifikovaní učitelé si nebudou muset kvalifikaci doplnit, ale že například bude zavedena roční lhůta pro řešení situace na některých školách, že požadavek kvalifikace nebude uplatňován u učitelů určitého věku s dlouholetou praxí apod. To jsou ovšem zatím jen úvahy, které by pak musely projít patřičným legislativním procesem. O výjimkách se uvažuje z toho důvodu, že by v některých případech muselo skutečně dojít k uzavření škol a tento stav je, jak víme z praxe, většinou nevratný. A týká se mateřských, základních i středních škol.”
Jak je na tom ten úplně první stupeň, mateřské školy?
„Při řešení projektu nás nepříjemně překvapil počet nekvalifikovaných učitelek MŠ. Celkem je jich v ČR asi 3 500, polovina z nich již studuje. Situace je složitější tím, že některé učitelky s kvalifikací pro MŠ učí na 1. stupni základní školy, pro který kvalifikovány nejsou.
Z pohledu celé ČR, když uvážíme, že na úřadech práce je, jak jsem už uvedla, podle statistiky evidováno kolem 6 000 kvalifikovaných, se musíme ptát, proč tito učitelé ve školství (na různých stupních) nenachází uplatnění, nebo co je vede k tomu, že hledají práci mimo svůj obor.”
Kvalifikovanost & aprobovanost – zabývali jste se i tímto?
„Samozřejmě. To je v podstatě neodlučitelné, i když to tak často nebývá vnímáno. Jestliže teď mluvíme o kvalifikovaných učitelích, tak je uvažujeme z pohledu zákona o pedagogických pracovnících – to znamená, že učitel který učí na druhém stupni základní školy, absolvoval studium učitelství pro základní nebo střední školu. Ale už neuvažujeme, jestli je to učitel matematiky, dějepisu, tělesné výchovy a co doopravdy v praxi vyučuje. Absolvent učitelství v oboru například tělesná výchova – biologie, který učí fyziku nebo matematiku, je z hlediska zákona považován za kvalifikovaného, i když asi tušíme, že to v pořádku není.
Samozřejmě takový učitel má kompetence pro vzdělávání, ale vznikají sekundární problémy, které se odrážejí na kvalitě výuky – úroveň takto vyučovaného neaprobovaného předmětu, předávání zájmu o obor, jeho rozšiřování. Bohužel je to ale velmi častý jev, především na základních školách. A to JE problém, který je třeba urychleně řešit.”
Pojďme k závěrům projektu – co je konkrétně jeho cílem, aby bylo možné v dohledné době zahájit realizaci systémové změny školství?
„Projekt má tři hlavní výstupy:
Za prvé je to vytvoření metodiky a kritérií hodnocení fakult vzdělávajících učitele – to povede ke snaze plnit roli přípravy kvalitních učitelů; kritéria budou sloužit k sebehodnocení i inspiraci pro další práci s budoucími učiteli, jsou případně použitelná i pro vnější hodnocení.
Druhým výstupem jsou požadavky na učitelské studijní obory. Ty jsou postaveny jako materiál pro jednotlivé VŠ při sestavování studijních plánů a pro akreditační komisi v procesu schvalování toho, jaký obor a koho v daném oboru může VŠ připravovat.
Třetím výstupem, který nebyl původně při zadání projektu vyžadován, ale ke kterému jsme sami dospěli, je databáze cest k získání učitelské kvalifikace. Zákon o pedagogických pracovnících umožňuje různé cesty, modely přípravy učitelů na jednotlivých VŠ jsou velmi rozmanité a zájemci se v nich vůbec nemusí orientovat. My jsme se pokusili je zpřehlednit a navést adepta co nejsrozumitelněji k cíli cesty, kterou si k získání učitelské kvalifikace vybere.
Velmi nás potěšilo to, že když jsme ve výstupech projektu upozorňovali na neexistenci statistiky o struktuře učitelských sborů (věkové, oborové složení, genderové složení), setkali jsme se s reálnou odezvou – MŠMT už připravuje zřízení takové databáze, což bude byl velmi užitečný nástroj pro fakulty vzdělávající učitele, aby mohly adekvátně reagovat na potřeby daného regionu.
Například naše univerzita oslovovala ředitele základních a středních škol v Plzeňském a Karlovarském kraji a přilehlých okresech s dotazem, v jakých aprobacích budou potřebovat učitele v horizontu následujících 5-10 let. Na základě zjištěného jsme na jejich požadavky reagovali a ve dvou posledních přijímacích řízeních byla změněna struktura vyučovaných oborů, některé se neotevřely (francouzský jazyk, občanská výchova), jiné se otevřou jednou za dva roky.
Akreditované máme například obory učitelství psychologie a učitelství výchovy ke zdraví – konkrétně tyhle otevíráme jednou za dva roky, protože potřeba těchto pedagogů není tak vysoká jako u jiných. Nejvíce chybí učitelé přírodovědných a technických oborů – fyzika, chemie. V poslední době pozorujeme zvýšený zájem o studium oboru matematika, ale bohužel neustálé snižování kvóty počtu přijímaných studentů vede k tomu, že ani nemůžeme přijmout všechny zájemce. Kvóta je stanovená pro univerzitu MŠMT a poměrně výrazně v posledních dvou letech klesla. Pak probíhá její ‘přerozdělení’ uvnitř univerzity. Je sice pozitivní, že si ze zájemců můžeme vybírat opravdu ty nejlepší, na druhé straně stojí ale to, že všechny zájemce o přísně výběrové obory nemůžeme uspokojit.”
“Obecně – vysokoškoláků je moc, proto byl nastolen proces redukce počtu studentů na veřejných VŠ. Princip je v pořádku, podle jasných kritérií dochází ke směrování na opravdu výběrová studia, s důrazem na kvalitu, na druhou stranu požadavky praxe tomu neodpovídají.”
—
Vztah nabídky a poptávky po kvalifikovaných učitelích je stále nevyrovnaný. České školství ‘utrpělo’ několik těžkých ran způsobených aplikací nepromyšlených kroků už zhruba v porevoluční době. Odráží se v něm také požadavky zaměstnavatelů na vzdělání zaměstnanců v různých sférách, nejednoznačná legislativa a chybějící motivace. Pozitivní jistě je, že si toto společnost uvědomuje. Bohužel už ve chvílích, kdy se potýká s řešením následků dřívějších kroků. Můžeme jen doufat, že většina negativních reflexí je vratná a že české školství postupně obnoví pověst jednoho z nejlepších.
Místo konání semináře nebylo zvoleno náhodně – už v loňském roce tu podobná akce v rámci stejného projektu probíhala. Klidné prostředí, výborné služby a veškeré potřebné zázemí které je zde k dispozici, sem odborníky z prostředí školství přivedlo znovu.
A. Staňková, foto jh
