2

Miniatury: Zmrzlý čaj na Milešovce

 

 

Zmrzlý čaj na Milešovce

 

 

Širé pole –

bílá volavka

na jedné noze.

 

 

       Stojíme s Klubíčkem, howavartem Corliss a toulavým Zinym na hradě Košťál. Kamení zdí ještě nestačilo promrznout, na větvích keříků a uschlých rostlinách se však usadila bílá průsvitná námraza. U vchodu do samotné zříceniny se jí ve stéblech zachytilo nejvíce. Je na ní znát, jak se v jistou chvíli zcela proměnil směr průvanu, se kterým do bývalého paláce vnikala namrzající mlha. Chtěl bych tam stát, když vanutí změnilo směr, zda se jeho koridor přesměroval z jednoho otvoru, který tu zbyl po okně, do druhého.

       Jak křehké jsou tyto květy, které zůstávají často nedokončené, stejně jako u snahy člověka: Tam, kam dohmátne nejdál, nemá již čas uzavírat tvar, linie zůstane roztřepena. A nemá ji kdo dokončit.

 

 

***

 

 

       Výstup na Milešovku je náročný. Zprvu tolik ne, cesta je pevná, zmrzlá, ve větvích se ježí námraza jako na Košťálu. Ale pak vstupujeme do míst, kde ještě včera končila inverzní oblačnost. Tady už slunce během pulsace mlžného moře vykonalo své dílo: Námrazu ve větvích roztavilo, ta v krůpějích dopadala na nižší větve, kde ihned mrzla do rampouchů. A většina pak přimrzla ke kamenům, na kterých to klouzalo tak hrozně, že se po cestě skoro nedalo jít. Zoufalci sestupující dolů šli raději lesem po spadaném listí.

       Naštěstí toto přechodové pásmo trvalo jen chvíli. Odhadoval jsem to tak na pět, maximálně deset2 výškových metrů, nad nimiž už na stromech žádné rampouchy nezbyly. A také cesta začala být schůdnější. A tak se kuželovitý vrchol Milešovky vyzdobil třemi prstenci, tím nejspodnějším a nejrozlehlejším s bílou námrazou, pak úzkým prostředním s ledovkou a nakonec temnými holými korunami většinou vrcholové, vichry pokroucené bučiny.

       Na Milešovce prodávají z okénka zelňačku, sekanou a pivo. Ač je zima, návštěvníků je tu spousta. Stavím se do fronty, v hospodě spí pod oknem labrador, za oknem poskakují sýkorky. Číšník je trochu podroušen, zavadí zády o sklenici, ta se rozbije. Dívka, která nás obsluhuje, s ním má trpělivost.

    Přichází k nám Němec. Zaujala ho fenka Corliss chlemtající z kelímku pivo. Fotí si ji a natáčí a hned tu máme frojnčaft, Němec je nadšen, že jsou tu lidé normální a většina se nehyzdí rouškami: „Keine huška, huška. Maske.“ Říká, že se jmenuje Steffan, je z Drážďan a že byl na Milešovce už po stopadesáté šesté. Mluví docela obstojně česky. A my zase trochu zvládneme němčinu.

    Als ich zum hundertfünfzigmal hier war, waren am Morgen zweihundert Leute da, es gab Inversionswetterlage, die Polizei nicht – sie sind zu dick, směje se Steffan. Pak říká, že v Berlíně protestovalo proti opatřením vlády milion lidí, v Lipsku sto tisíc lidí, ale v televizi se mluví jen o desítkách tisíc.

       Tu k nám přichází skupinka mladých, že se nás chtějí na něco zeptat a že jde o láhev rumu. Vsadili se mezi sebou, jestli budeme spát venku nebo nebudeme. Dívka, která tvrdila, že nebudeme, pak láhev rumu koupila. A donesla frťany i nám.

 

 

***

 

 

       Dostáváme klíč od útulny s dřevěnými palandami. Mrzne, podle meteorologů je -3,7 °C, při zemi pod -5 °C.

 

 

Ráno zmrzlý čaj

a kýmsi vyplněná křížovka.

 

 

       Obcházím vrcholek v zoufalé snaze se trochu zahřát. Blíží se východ slunce, který sleduje na sto padesát lidí, tolik jsme jich v rychlosti se Zinym napočítali. Ziny má na sobě dlouhou suknici a tak u některých fotografů dostává přednost před barvami svítání.

       Vrcholky hor ozařuje purpur slunce. Zaplavuje všechny nižší kopce, vrhá jejich stíny do údolí. Na jihu se otevírá daleká dohlednost, slabě rozeznávám obrysy horských hřebenů. Vím, že z Milešovky člověk dohlédne až na Šumavu. Že by byl dnes ten vzácný den? Rozhled však trvá jen chvíli. Brzy se v závětří hory začíná točit chuchvalec mlhy, který narůstá, jako by na sebe nabaloval další a další hmotu vlhkého a ledového vzduchu. V okénku hospůdky dostávám svařák, klepu se jako ratlík, byl jsem na Milešovce už po dvě stě čtvrté, ale takhle jsem tu ještě nepromrzl. Musel jsem počkat, až mi bude šedesát.

 

 

***

 

 

       Na sedle Paškapole ještě visí v bezlistých a ojíněných ovocných stromech jablka. Jsou červená jak mrazem probarvené tváře dětí. Ziny pomáhá galantně Klubíčku přes kluzké kamenné plotny příkrého svahu Kletečné. Já se opírám o stativ jako o hůl, na krku se mi bimbají dva foťáky, jeden digitál a jeden na klasický kinofilm. Škoda, že se Corliss rozběhla po lese, možná bychom zahlédli muflony jako kdysi dávno v mládí, kdy jsem na tuhle horu chodíval setkat se s tichou samotou pod ochranou křivolakých stromů.

       Na chvilku se protrhá obloha a námraza se z větví snáší k zemi, která se pokrývá bílým peřím. Tolik záře, oslnivý kotouč se propaluje propletenými glóby korun, sloupovím kmenů, mezi které se po chvíli vrací mlha. Možná kloužeme po zhroucené dlažbě mrtvého města? Leží na ní bílé záložky, které jsme zastrkali za úpadku naší kultury do dávných knih, abychom si připomenuli místa naděje?

 

 

Hudba padající námrazy

 

 

Anděl unesl pod křídlem slunce,

serval se o ně s větvemi,

ledové nehty zbytečným studem

strhal si o struny kytary,

 

peřím zanesl zhroucenou dlažbu.

Kdo z mrtvého města odpoví?

Vrací se bučinou mozkokup korun

mlha, jež zbloudila ve spojích.

 

 

Text a foto Roman Szpuk

 

 

Popisky k fotografiím:

1) Průsvitná námraza na Košťálu

2) Pohled z Košťálu k Milešovce skrývající se při obzoru v mracích

3) Večerní pohled z Milešovky k jihu.

4) Rozzářená města za Lovošem.

5) Vycházející slunce a Říp

6) Hazmburk a Košťál v rudých paprscích

7) Paškapole.

8) Pohled na České středohoří z vrcholku Kletečné 

 

{gallery}Jitka/rok2020/prosinec/nomin{/gallery}


MINIATURY Romana Szpuka 2020:   

1. Tchořovické rybníky
2. Propustk
3. Kreslí a chechtá se
4. Tekuté písky
5. Čtyři úplňky
6. Vzpomínka na Lnáře
7. Vidoucí
8. Únos Sněhurky
9. Vločky a vlaštovky
10. Chlapeček a dálka
11. Ohnivec šarlatový
12. Boliaboliaboliaboli
13. Vodní mlýnky
14. Velký vůz
15. Pokušitelé
16. Třinácté komnaty skal
17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly
18. Świetliky
19. Princip propasti aneb noc na Plačlivô
20. První z listů
21. Nesmělé světlo
22.  Inverze
23. O čtení
24. Lidi budou klidnější
25. Když už nemůžeš, přidej!



MINIATURY Romana Szpuka 2019:
  
 

1. Posed u Modravy 
2. Výstup na Stožec 
3. Dlouhé zimní noci   
4.Předjarní povídání  
5. Jarní vítr  
6. Náušnice paní Zajícové 
7. Soumrak na Šeravě 
8. Hle, dělám věci nové 
9. Fragmenty 
10. Kohout  
11. Svár zimy a jara 
12. Jepičí láska 
13. Hadí vrch 
14. Voda, voda 
15. Čtení v kavárně na Dvorku 
16. Cesty nevyzpytatelné 
17. Pouť po Českém středohoří
18. Svatá petflaška 
19. Socha Mír
20. Kouzlo červnových večerů
21. Polonina, Svidovec
22. Světlušky, červencové mrazy a pout
23. Čas patří jen hodinám
24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 
25. Quasi una Fantasia
26. Proměny
27. Sociálka
28. Bouře nad Gabrétou
29. Chamtivci
30. Tiché vytrvalé rytmy 
31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy
32. Rázem jsme všichni vzhůru 
33. Přízemní mlha
34. Höllbašský vodopád
35. Dušičková spektra
36. První doteky ledu
37. Světlo na mlhách
38. Zdivočelé fotografie
39. Flák srnčího
40.Čarovné mávátko 
41. Hořící srdce

 



MINIATURY Romana Szpuka 2018 :
 
 

1.  Loučení s Friederike
2. Krátká zastavení   
3. Oheň tání 
4. Nesouvislý dialog  
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
8. Co si myslí planety 
9. Bezejmenný potok
10. Pouť okolo andělky 
11. Město je jiné
12. Osamělci 
13. Staří a mladí 
14. Zpáteční cesta 
15. Chodím furt v pantoflích 
16. Toto místo 
17. Celé jaro  je erotické  
18. Na Brantlově dvoře
19. Socha Rodina 
20. České středohoří a Šumava 
21. Hýlové a blesk  
22. Bělásek a děti  
23. Omývání barev
24. Bolest křídel  
25. Slunovratova noc 
26. Květina nezradí svůj květ
27. Barvy čaje  
28. Ještěrčin ocásek 
29. Střet dvou vášní 
30. Zatmění  
31. Pavlínka
32. Perseidy 2018
33. Sarančatům sklaplo
34. Prokletí milenci 
35. Zanechávaje příbytek otevřený  
36. A měla jsem tě ráda? 
37. Vážka rudá 
38. Kohlschachten  
39. Na cello hraješ 
40. Zlatá a černá 
41. Panta rhei
42. Palvínov a Vatětice
43. Říjnové květy jahod 
44. Vratká lávka slov 
45. O solitude 
46. Listopadové toulky 
47. Zasněžené město 
48. Přebrodit Křemelnou

 


   

MINIATURY Romana Szpuka 2017 :    

1. Uplakaný čert
2. Hrušky 
3. Vánoční vzpomínka 
4. Co všechno ten nástroj dovede
5. Nešahej na ten sníh 
6. Otto Hrdin
7. V údolí Losenice  
8. Pavoučice sněžn 
9. Šla Kačenka podle vody
10. Vzpomínka na Krýmuse
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifix
19. Velikonoční vejce
20. Koza v kapli
21. Kolečka vypálené trávy 
22. Boubínská noc 
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi  
25. Domov
26. Táta 
27. David je fatalista
28. Noční bouřka na Boubíně 
29. Fenka a okoun
30. Duha 
31. Cestou z Najmanky na Radost 
32. Žluna 
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek 
36. Nepoučitelní 
37. Dobršská brána 
38. Hvězdy a psík 
39. Malá ťapkající holčička 
40. Zářijové plody 
41. Buchingerův dvůr  
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?  
44. Nejmanka u Hrbu  
45. První sníh  
46. Úplňková noc 
47. Jepice 
48. Herwart a Empedokles 
49. Dálky na dosah 
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta 
52. Flöhturm 
53. Blízkosti opuštěných 
54. Miniatury: Čtyři úplňky
55. Świetliky 
56. Kometa Neowise

 



{jcomments off}