Miniatury: A měla jsem tě ráda?

9 září, 2018
07:59

A měla jsem tě ráda?

Ta malá pětiletá holčička jen září. Zlaté vlásky, rty – drobounké růže – a oči, oči má tvé, blednou v nich hlubiny, když do nich zešikma svítí slunce. Ty upřené oči se umí bát i smát, ale hlavně žasnout, pozorně, jedinečně.

Za oknem vlaku ujíždí krajina, žluť luk potemněla, jejich vyprahlost skrápí déšť. Listy stromů i kůra kmenů se lesknou, jako by malíř znovu namočil štětec do čerstvé barvy.

Táta si bere do rukou časopis ČD pro vás. Malá má stejné číslo.

„Přečteš mi tu pohádku?“ ptá se.

Táta neodpovídá ponořen do jakéhosi článku. Ale holčička to jen tak nevzdá: „Ty mi ji nepřečteš? Ne? A proč?“

Muž mlčí.

„To je pěkná princezna,“ strká mu dceruška pod oči svůj výtisk. „Chceš se kouknout na princeznu?“

Muž přelétne pohledem stránku. „To není princezna, ale nějaký strašidlo.“

„Tady je krásně. Sem bych chtěla jet. Koukni,“ pokračuje holčička.

„To je nějaký zámek. Nebo lázně,“ reaguje bez zájmu muž.

„Tady jsou piráti. Přečteš mi pohádku o pirátech?“

Chlap se nenechá vykolejit. Drží se svého článku, kouká do něj trochu křečovitě schoulený, jako by si zvedal límec v divokém povětří dcerčiných otázek.

„Přečteš mi pohádku ve vlaku?“ Otázka se zopakuje hned pětkrát. „Tady čti,“ strká dívenka tátovi svůj výtisk před nos. „Ještě dvě stránky,“ obrací mu listy jeho výtisku. „Tady už je ta pohádka ve vlaku. No tak otáčej. Tobě ten časopis tak zajímá?“

„To je o mašinkách,“ odpovídá muž.

„Ale abych viděla na obrázky. Abych viděla, kde to čteš,“ žádá dívenka.

Chlap drmolí text plný technických údajů o lokomotivách a o vagónech: „Nechceme, aby se všichni poutali. Co takhle zákaz otevírání oken?“

„Budeme si říkat pohádky. Jakou chceš?“ rozhoduje dívenka.

„O princezně, která mlčela.“

„Byla Karkulka, která se jmenovala Kráska,“ pochichtává se malá. „Bydleli na zámku. A měli hlad.“

„Bydleli na zámku a měli hlad?“ diví se táta. „To je nějaký divný.“

„Měli jen sůl. Jen pečivo. Neměli co na to. Protože neměli co jíst, museli být jeden den bez jídla. A druhý den se vydali do lesa a nasbírali si houby. A přišel vlk a liška. Vlk se převlíkl za pána a liška se namalovala oranžově. A tak se jich lekli, vysypali houby a zase měli hlad.“

Následuje pomlka.

„To je hezká pohádka,“ chválí se dívenka. „Ty jsi to nepochopil? Byla jedna Karkulka a ta se jmenovala Terezka,“ začíná zase jinou variantu. „Maminka se jmenovala Pavlínka a měli tatínka, který se jmenoval Pepa. Máma mě viděla první, když jsem se narodila. Byla v nemocnici.“

„Já jsem tě viděl první,“ říká rezolutně táta.

„A měla jsem tě ráda?“

MINIATURY Romana Szpuka 2018 :

1. Loučení s Friederike