Odolnost je volba…
… nejen pro člověka, ale i pro naše město
Svůj poslední text pro tenhle sloupek jsem zakončila otázkou, co to je odolnost, která se týká společenství lidí. Konkrétně našeho Vimperka. Odolnost závisí na schopnostech a zdrojích. Když se řekne schopnosti, to může být všechno od řízení auta po schopnost zaběhnout třeba maraton. Jaké schopnosti potřebuje takové město, aby bylo odolné? A co ty zdroje? To jsou peníze, voda, příroda nebo co?
Překvapivá odpověď je, že schopnosti potřebuje jen tři. Kolektivní paměť, schopnost učit se a pospolitost. A na zdroje se nemůžeme dívat jen jako na věci. Tím je můžeme znehodnotit. Zásadní ve vztahu ke zdrojům je, jak o nich přemýšlíme. A tady je třeba držet se základních principů: Využívat je ideálně k tomu, k čemu jsou určeny. Potřebujeme mít rezervy. To znamená, že je nemůžeme úplně vyčerpat. Nikdy nevíme, kolik jich ještě budeme potřebovat. A když o jeden přijdeme, zajistíme plynulý chod našeho města z jiných zdrojů? Potřebujeme vědět, jak jeden nahradit druhým. Přemýšlíme ve Vimperku o zdrojích vůbec jako o udržitelném celku nebo je máme jen za nějaké věci? Ale teď zpět ke schopnostem, které může Vimperk jako společenství mít a rozvíjet podobně jako člověk. Každý z nás má a žije svůj příběh. A Vimperk žije po staletí ten svůj. Součástí naší paměti je požár z roku 1904, při kterém shořelo skoro celé náměstí, zemřelo 5 lidí a 75 jich bylo zraněno. Náš společný příběh se ale odehrává každý den, rok po roce a obsahuje spoustu dalších významných událostí. Postavy z něj mizí, odcházejí, umírají a nové se rodí a přicházejí, ale dějiště – Vimperk – stále zůstává. Právě způsob, jak se o tyto příběhy staráme a zachováváme je pro ostatní, je velmi důležitý. Každá matriční kniha, záznam v katastru nemovitostí mají velkou cenu. Neméně důležité je i muzeum a každý spolek, který se stará o přítomnost a minulost tak, aby nezůstaly zapomenuty. Každý záznam o svatbě, narozeném děcku, pradávný jízdní řád, oskenovaná a zveřejněná 100 let stará fotka nebo nalezená stará koule do praku, či obraz zařazený do sbírky, jsou součástí naší společné paměti. Jenže jen z minulosti a prchavé přítomnosti žít nejde. Každý rok vidíme, jak se realita života proměňuje. Digitalizace údajů, ale i našich životů a množství dat, které za sebou necháváme, rostoucí a klesající ekonomika a proměňující se příroda, to je jen zlomek příkladů, které vytrhávají naše životy i život Vimperka ze zajetých kolejí.
Jak se zorientovat uprostřed všech těch proměn? Naštěstí je odpověď na tuhle otázku jednoduchá a znal ji už Komenský. Učme se.
Informace a znalosti jsou mocné. Jsou to nástroje, jak neztratit přehled a dokázat se orientovat v nepřehlednosti světa. Když se nebudou učit jen děti, ale i dospělí, když se nebudeme u svých chyb jen vztekat, ale budeme o nich přemýšlet a hledat cesty, jak to udělat, aby k nim příště nedošlo. Když to nebudeme dělat jen každý za sebe, ale i na úrovni města, pak bude Vimperk odolnější. A poslední schopnost, kterou může město kultivovat, je vzájemná pospolitost obyvatel. Propojené společenství? To není žádná idealistická myšlenka, ale nutnost pro přežití. Kdybychom byli tlupa lovců-sběračů odkázaná doslova jeden na druhého, tak bychom museli touto skutečností žít. Vědomí o tom, že jsme spolu propojeni i přes všechny své názorové, společenské a kdoví jaké rozdílnosti, ať už chceme nebo ne, je zásadní. Překvapivě jsme spolu také ve svém nesouhlasu. I ten nás spojuje, protože právě v něm reagujeme jeden na druhého. Kdybychom si byli lhostejní, tak se nenamáháme spolu ztratit ani slovo.
Tuhle svou pospolitost můžeme vědomě a s radostí pěstovat a udržovat. Každý festival, městská slavnost nebo společně sdílené noviny, jsou vzácné, protože udržují právě ji. Naše společná paměť, schopnost učit se, vnímat jeden druhého a okolní svět, i naše pospolitost jsou pro odolnost našeho města klíčové.
Stejně tak jsou pro něj klíčové i zdroje – materiální věci, ze kterých žije. Z hlediska odolnosti je nutné o nich přemýšlet jako o celku. Řekněme, že hlavními materiálními zdroji našeho města jsou peníze, příroda za humny a náš zámek nad městem. Nemusí to tak mít každý a za zásadní může považovat i jiné zdroje. A teď otázka: Využíváme každý z našich zdrojů ideálně? Utrácíme peníze dobře? To znamená, utrácíme je tak, aby nám zase vydělávaly? Města vždycky žila ze sídel, pod kterými vyrostla. Obnovíme tenhle zavedený pořádek nebo se nám to nepodaří? Krumlov i Hluboká to zvládly a ze svých zámků žijí i teď. Už desítky let se o to snažíme i ve Vimperku. Teď budeme mít po rekonstrukci našeho zámku novou šanci. Podaří se i nám propojit ho s městem? S přírodou v naší blízkosti je to podobné. Využíváme ji pro rekreaci dostatečně? Zachováváme její přírodní charakter, aby byla sama sebou i pro naše děti?
A hlavně, máme namyšleno, jak to udělat, až nám jeden zdroj dojde? Odkud ho budeme dovážet? Nebo ho nahradíme jiným? Strategické plánování města neznamená popsat, co kde postavíme.
Strategicky plánuje ten, kdo do hloubky a důvěrně pozná možnosti svých zdrojů a používá své schopnosti tak, aby je dostatečně využíval a zároveň je nevyčerpal, dokázal je zachovávat a rozmnožovat nebo nahrazovat jeden druhým bez ohrožení chodu celého systému – v tomto případě města.
Podle konceptu odolnosti, je tedy klíčových 6 věcí: využívat to, co máme, ale nevyčerpávat to úplně. Starat se, aby toho bylo vždycky trochu víc, než potřebujeme, protože jedině tak můžeme být připraveni na nečekané. A vědět, co uděláme, když nám jeden zdroj vypadne. Potřebujeme, aby ho zastoupil druhý a my jsme i tak mohli dosahovat svých cílů. A stejně jako člověk v obtížné situaci, i město obstojí, když bude mít zkušenosti předané z minulosti, budeme se umět učit a problému se postavíme čelem a společně.
Příjemnou neděli
Věra Vávra
Literatura: Longstaff, Patricia H. Building Resilient Communities: A Preliminary Framework for Assessment. Homeland Security Affairs (September 2010), v.6 no.3. Naval Postgraduate School. Monterey, California, USA, 2010. http://hdl.handle.net/10945/25107
Postřehy (z) Vimperska:
1. Cesty přátel
{jcomments on}
