Celé jaro je erotické
Mlha se rozpouští, jen na kraji silnice ještě doutná pařez, jak tu kdosi spaloval staré větve. Procházím pod sadem, který vchází do květu. Na větvích se blyskotají cédéčka. Sasanky mají zatím hlavy skloněné, ale první paprsky už sestupují svahem. Brzy budou na dotek.
„Sluníčko je tu!“ slyším ty drobné kvítky. „Hlavy vzhůru, nastavte květy!“
„Áááá, čmeláku, jsi nějak těžký na ty petrklíče,“ volám na brundibára, který se zavěsil do žlutého květu. A ten se s ním hned poroučel k zemi.
Pěnice černohlavá zpívá ostošest. Tolik zpěvu o překot! Vzduch se dostal do varu hlásků, které se navzájem překřikují, doplňují, vytvářejí souzvuky, třebaže rytmus i intonace jsou rozdílné. Směju se té snaze malých opeřenců dát o sobě vědět, hrdosti samečků chránících si své teritorium.
Koruny stromů se začínají zelenat. Stojím u javoru. Jaký tlak musí vehnat do pupenů, jako by se opíral vahou celého napnutého kmene do nesčetných dveří. A pak to povolí a strom v mžiku prohlédne. Také pupeny jírovců už se lesknou, naběhlé. Před více než dvaceti lety mi prozradila sedmnáctiletá dívka, tenkrát ještě panna, jak na ni tyhle mízou lepkavé pupeny působí eroticky. Stáli jsme u autobusového nádraží, bohaté rusé kadeře jí čechraly poryvy jarního větru.
„Celé jaro je erotické. Všiml sis, hřebečku?“ řekla mi jiná dívka s copem až k pasu.
Ano, ani dnes, když mi táhne šedesátka, nemohu si nevšimnout. Nahlédnu do kostela a první, co vidím, není oltář, nejsou to ani svíce, ale zadeček mladé dívky stojící v kostelní lavici. Nejvyšší je úžasný tvůrce.
***
Tlačím mámu na invalidním vozíku po úzké asfaltce vedoucí proti toku Křesánovského potoka k rybníku u Vodníka. Díváme se na kapříky, kteří se vyhřívají těsně pod hladinou. Ani se nehýbají, jako by na ni byli zavěšeni.
U břehu plují dvě žáby či spíš jakási dvojžába, větší samička nese na zádech samečka, který je k ní přitisknutý celým tělem. Samička se odráží mohutnýma zadníma nohama, sameček jen tu a tam jí pomůže, oba se musí dostat k hladině, aby se nadechli. Vystrkují nad hladinu čumáčky a pak se zase potopí a plují dál. Trochu jim to klouže po šikmém betonovém břehu. Chtěl bych vidět do jejich očí. Kdysi jsem milující se žáby pozoroval v jezírku U Kyzu. Byl jsem tam s ženou z města, skrz jejíž vlasy jsem se tak rád díval do zastřeného slunce.
„Ty oči plné blaha,“ komentovala to žena skloněná až k hlavám skokaních dvojic.
***
Na Vodníku si hraje spousta malých dětí. Maminky sedí na lavičkách u stolku, drobotina běží k hromadě umělého sněhu, která tu zůstala po zimě. Tři tak čtyřletí kluci poskakují až nahoře. Přibíhá k nim stejně stará holčička.
„Kluci, zkuste se do mě trefit!“ šlehne po nich provokativně to poupátko a odbíhá skotačivě stranou. A kluci se nenechají pobízet, každý v ruce sněhovou kouli, úprkem za ní. To už se do hry zapojili další dva hošíci a ještě jedna dívenka v cyklistické helmě.
„Nebreč,“ napomíná plačícího chlapce táta. „Tak tam nemáš lézt! Když tě povalí, tak ho máš taky povalit.“
Také dívenka s cyklistickou helmou běží k mamince s pláčem. „Jeden kluk do mě nakopal sníh,“ žaluje. Ale nářek trvá jen chvíli. Na sněhovém pahrbku totiž děj vrcholí a holčička nemůže zůstat stranou. Běží zpět k chumlu, s rukama nad hlavou skáče jak kůzle a volá: „Hurá! Hurá!“
Ale teď už se pranice trochu vymkla kontrole.
„On má nějaký zranění, že se na něj běží podívat,“ natahuje hlavu směrem k bojišti jedna z maminek.
„Néé, nejsme pojištěný,“ volá jiná.
***
Vracím ses mámou k nemocnici. Naproti autobusové zastávce přes ulici visel ještě před hodinou na krásné borovici stromolezec s motorovou pilou. Myslel jsem, že chce jen ořezat větve, ale nyní vidím, že strom postupně celý pokácel. Zůstal po něm jen pařez. Z okna sousedního domu se dívá žena a pochvaluje si, že teď má slunce k jejímu domku volnou cestu.
Škoda je nádherného stromu. Vítr odnáší piliny a zasypává moji pleš i matčin invalidní vozík.
{gallery}vimperk/2018/04_duben/daljarnminiaturka{/gallery}
Text a foto: Roman Szpuk
MINIATURY Romana Szpuka 2018 :
3. Oheň tání
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
11. Město je jiné
12. Osamělci
13. Staří a mladí
14. Zpáteční cesta
16. Toto místo
MINIATURY Romana Szpuka 2017 :
2. Hrušky
4. Co všechno ten nástroj dovede
6. Otto Hrdina
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifixy
20. Koza v kapli
22. Boubínská noc
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi
25. Domov
26. Táta
29. Fenka a okoun
30. Duha
31. Cestou z Najmanky na Radost
32.Žluna
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek
36. Nepoučitelní
37. Dobršská brána
38. Hvězdy a psík
40. Zářijové plody
41. Buchingerův dvůr
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?
44. Nejmanka u Hrbu
45. První sníh
46. Úplňková noc
47. Jepice
49. Dálky na dosah
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta
52. Flöhturm
{jcomments on}
