Miniatury: Zpáteční cesta

Zpáteční cesta

 

     Než jsem po ránu došel ke kostelu, uvědomil jsem si, jaká je zima, tak teď sedím na slunci a vyhřívám se jako ta kočka u bankomatu, co jsem ji pozoroval cestou. Z kostela zní skrze zdi otčenáš a na hřebeni chrámové střechy se páří poštolky.

     Odpoledne vidím první včelku, která přistála na bílém sloupku u nás na terase. Má už nožky plné pylu.

  zpatecni cesta   Mířím na Šumavěnku a zabodávám k Volyňce odnož vrby. Nejde to hned, břeh je plný kamenů, které pokryla jen vrstva mechu.

     Běžím do kopce k vrcholku Vodníku. Není to radost jako v mládí. Spíš boj o život. Ale pohybovat se musím. U solární elektrárny už nemohu, musím se zastavit.

     Na Vodníku míjím ještě zbytky sněhu, ale ptáci už zpívají. Scházím kousek pod vrchol, kde mám na okraji louky svůj zamilovaný posed. Koruna ptačky má pupeny naběhlé. Za nimi se v dálce rozkládá Boubín v plné kráse, na pasekách ještě svítí sníh.

     Lehám si na prkna posedu. A hned mě ukolébává šum větru v borovicích. Vysoko přeletělo letadlo, kondenzační pruh unáší silný vítr dál k východu.

     Sestupuju alejí od Branťáku. Ořezali tu i ty nejsilnější větve javorů. Na řezu plném šťávy sedí deset much. Cítím, jak jim chutná. Hned bych si dal s nimi.

     Vracím se do města. Snad by bylo dobré denně počítat s tím, že nás ještě bude čekat zpáteční cesta. Co na ní najdeme? Ota Pavel o tom píše v jednom z posledních textů:

     Všechno bylo tak, jak jsem si to představoval v ústavu. Něco mi říkalo, pokoř se. Děkuj Bohu. Chtěl jsem si řeku uchvátit a ona mě srazila na kolena. Políbil jsem ji a pokřižoval jsem se. Pak jsem se rozhlédl, jestli mě nikdo nepozoruje. Bál jsem se, aby mě znovu neodvezli do ústavu, když takhle vyvádím. Nebyl jsem si dosud jist sám sebou. Navlíkl jsem třesoucími prsty rybičku na lanko a šel proti té stříbrné řece. Slunce svítilo, potil jsem se… Sezením v ústavu jsem přibral. Měl jsem přes metrák. Nohy odvyklé chůzi po kamení se třásly. Spadla mi čepice a já ji nechal být. Vezmu si ji na zpáteční cestě.  

 

Text a foto: Roman Szpuk 

 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

 

 

 

1. Loučení s Friederike

 

2. Krátká zastavení   

 

3. Oheň tání 

 

4. Nesouvislý dialog  

 

5. Něžné objetí

 

6. Mráz a srdce

 

7. Tichá křídla

 

8. Co si myslí planety 

 

9. Bezejmenný potok 

 

10. Pouť okolo andělky 

 

11. Město je jiné 

 

12. Osamělci 

13. Staří a mladí 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2017 :

 

  

 

1. Uplakaný čert

 

2. Hrušky 

 

3. Vánoční vzpomínka

 

4. Co všechno ten nástroj dovede

 

5. Nešahej na ten sníh

 

6. Otto Hrdina

 

7. V údolí Losenice  

 

8. Pavoučice sněžn 

 

9. Šla Kačenka podle vody

 

10. Vzpomínka na Krýmuse

 

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

 

12. Letící oblaka

 

13. Pan Kodýdek

 

14. Cesta pulsu

 

15. Život a smrt

 

16. Deštníky

 

17. Poklady

 

18. Krucifixy

 

19. Velikonoční vejce

 

20. Koza v kapli

 

21. Kolečka vypálené trávy 

 

22. Boubínská noc 

 

23. Ovečky

 

24. Bratři Kazarovi  

 

25. Domov

 

26. Táta 

 

27. David je fatalista

 

28. Noční bouřka na Boubíně 

 

29. Fenka a okoun 

 

30. Duha 

 

31. Cestou z Najmanky na Radost 

 

32.Žluna 

 

33. Rehabilitace 

 

34. Bez střechy

 

35. Jako bílý šátek 

 

36. Nepoučitelní

 

37. Dobršská brána 

 

38. Hvězdy a psík 

 

39. Malá ťapkající holčička 

 

40. Zářijové plody 

 

41. Buchingerův dvůr  

 

42. Pouť na Luzný 

 

43. Jaké má oči?  

 

44. Nejmanka u Hrbu  

 

45. První sníh  

 

46. Úplňková noc 

 

47. Jepice 

 

48. Herwart a Empedokles 

 

49. Dálky na dosah 

 

50. Lidská zima

 

51. Gráve Gabréta 

 

52. Flöhturm 

 

53. Blízkosti opuštěných

 

{jcomments on}