Miniatury: Mráz a srdce

25 února, 2018
16:18

Srdce a mráz

Ráno svítí slunce, ale vzduch je mrazivý, teplota klesá k -13 °C. Tu mi do skla verandy naráží ptáček. Rána mě vylekala, myslel jsem, že padá rampouch.

Otevírám dveře a skláním se k sýkorce uhelníčkovi. Je otřesená a chvěje se. Nechá se chytit do dlaní. Nesu ji do kuchyně a, poučen ornitology, nabízím jí hned vodu na polévkové lžíci. A sýkorka hač, posadí se přímo do té vody a ani zrní si nevezme.

S tou je konec, říkám si. Ale není. Sotva se trochu ohřála, vzlétá do okna verandy. Chytám ji, opatrně, abych jí nezranil křidélka. A znovu žasnu nad tím, jak je malá, skoro jako opeřené nic s malýma černýma očkama. Vypouštím ji ven a hned se vznese k blankytu jak znovuzrozená.

Ach, ptáčci, je to kruté. Uplynul den a dnes ráno už je -16,1 °C. Sypu vám do krmítka novou várku slunečnicových semínek. Ale nejdřív musím očistit celé krmítko od námrazy. Oproti včerejšku je zataženo, vítr fouká od severovýchodu a tlačí chuchvalce mlhy vytrvale do lesů. A teplota bude klesat ještě níž.

Jste malí, uhelníčkové, jak jen v sobě uhájíte teplo? Myslím na lidská srdce, která podobně mrznou. Hledají dlaně, ve kterých by se skryla, dlaně, které se perou s prázdnotou a které by potěšil tlukot tak křehkého života.