Letošního roku uplynulo právě deset let od okamžiku, kdy byl z iniciativy Unie českých pěveckých sborů ve spolupráci s Českou filharmonií a Gymnáziem Jana Keplera v Praze založen festival studentských pěveckých sborů Festa academica, koncipovaný jako bienále, tj. umělecká přehlídka konaná ve dvouletých intervalech. Krom vzájemně velmi přínosného setkávání mladých nadšených zpěváků z vysokoškolských a středoškolských sborů tu byla jednou ze stěžejních myšlenek též vzpomínka na historické události 17. listopadu z let 1939 a 1989, tedy oslava Mezinárodního dne studenstva a současně sametové revoluce. Pro úplnost je nutno dodat, že záštitu nad celou akcí převzalo Ministerstvo kultury ČR spolu s Českou komisí pro UNESCO.
Pěvecký sbor Canto, který pracuje od roku 1992 při Gymnáziu a Střední odborné škole ekonomické ve Vimperku pod vedením své zakladatelky Jany Tláskalové, vnímal jako velkou poctu, že se mu dostalo pozvání na pátý ročník zmíněného festivalu, pořádaný ve dnech 15. – 18. listopadu 2017. Stalo se již tradicí, že zúčastněné středoškolské pěvecké sbory se tu vedle vlastních profilových vystoupení spojují v závěru navíc v jeden velký festivalový sbor, takže neodmyslitelnou přípravou je též nácvik společného repertoáru, často prakticky napříč celou republikou. Ten pro Canto započal již v říjnu, a to včetně dvou sobot, po nichž následovalo počátkem listopadu společné víkendové soustředění v Litomyšli. Právě odtud totiž pochází jedna z dlouholetých festivalových stálic – smíšený pěvecký sbor Kos, jehož sbormistru Milanu Motlovi připadla úloha ujmout se řízení onoho ve výsledku celkem stosedmdesátičlenného tělesa.
V časném čtvrtečním ránu 16. listopadu se Canto vydalo do Prahy, aby zde spolu s ostatními pozvanými sbory zúročilo v rámci slavnostních programů jeden a půl měsíce tvrdé práce. Nemalou odměnou byla již skutečnost, že kromě prostor gymnázia Jana Keplera tvořil hlavní festivalové zázemí Velký sál zpěváckého spolku Hlahol, svého času řízeného i slavným Bedřichem Smetanou a od roku 1905 sídlícího v krásném secesním domě na Masarykově nábřeží, takřka v blízkém sousedství Národního divadla. Na výzdobě samotné budovy i jmenovaného sálu se podílela celá řada významných umělců, z nichž je možno na prvních místech jmenovat třeba malíře Alfonse Muchu či sochaře Ladislava Šalouna. Celé dopoledne se tak neslo ve znamení velké společné zkoušky v úžasně inspirativním prostředí, z nějž na každém kroku dýchaly ozvěny slavné české umělecké historie. Odpoledne, již v prostorách gymnázia Jana Keplera, pak náleželo přípravám na večerní koncert, pod názvem Zrcadlo přátelství pořádaný v gymnaziální multifunkční hale. Do posledního místečka plnému hledišti se tu v samostatných vystoupeních postupně představily sbory Canto, Puellae et Pueri Nový Jičín, Kos Litomyšl a coby zahraniční host též Miešaný zbor Konzervatória Žilina. Vyvrcholením celého večera pak bylo již avizované vystoupení spojeného festivalového sboru, krom výše jmenovaných sborů s výjimkou Žiliny posíleného ještě dvěma dalšími, samostatně nevystupujícími pražskými sbory, jmenovitě Evropská a Vocalissimo, a doprovázeného rockovou kapelou WxP. Ač se tu, jak již bylo řečeno, sešli studenti z mnoha nejrozmanitějších koutů naší vlasti, nebyl ponechán náhodě ani jednotící prvek sborového ošacení. Na základě společné dohody všichni podle svých možností zvolili tmavé, nejlépe černé oblečení s nějakým kontrastujícím červeným prvkem – halenkou, košilí nebo aspoň kravatou, šátkem či šálou. Po velmi bouřlivých ovacích nadšeného publika se jistě všem účinkujícím (Cantu jmenovitě v tělocvičně gymnázia Evropská) zaslouženě dobře spalo.
Následující sváteční pátek se sice probudil do plačtiva, ale na dobré náladě mladým zpěvákům ničeho neubral. Canto se po snídani vydalo na krátkou vycházku památnými pražskými zákoutími, z nichž však tentokrát vanulo mírné napětí, a to především vlivem všudypřítomných četných policejních sil, připravených monitorovat a následně řešit případné očekávané politické nepokoje. Mladí sboristé se naštěstí nestali svědky ničeho podobného, takže vše spělo v poklidu k finálnímu programu, jímž bylo vystoupení na Národní třídě, tedy v prostředí, kudy mnohokrát kráčela česká historie. Krátce po poledni ještě proběhla poslední akustická zkouška a úderem čtrnácté hodiny se vydal od Nové scény Národního divadla velmi pestře a různorodě složený průvod k pamětní desce událostí 17. listopadu, kde proběhl pietní akt. Festa academica završila svůj vklad k bohaté celodenní kulturní nabídce Open-air koncertem, na němž opět vystoupil stosedmdesátičlenný červenočerně oděný festivalový sbor za řízení Milana Motla a doprovodu kapely WxP. Celé Canto zde jistě pociťovalo nemalou hrdost, když při události takového významu, navíc na historicky památném místě byl konferenciérovými ústy jmenován Vimperk, mnozí jeho zpěváci se tu navíc dočkali hned dvojnásobné radosti, neboť v rámci projevy nadšení opět nešetřícího publika je na Národní třídu přijeli podpořit rodiče a další příbuzní. Lehký stín smutku přelétl snad jedině při loučení s Velkým sálem pražského Hlaholu, po němž následoval už jen večerní návrat domů na Šumavu.
Závěrem je nutno vyslovit velký dík Městu Vimperk a Radě rodičů při G a SOŠe Vimperk za významnou finanční pomoc, bez níž by celá tato reprezentativní akce patrně nebyla pro samotné Canto realizovatelnou.
{gallery}vimperk/2017/11_listopad/canto_praha/{/gallery}
Text a foto: Jan Tláskal
{jcomments off}
