Miniatury: První sníh

První sníh

 

     „Pracujete na meteorologické stanici?“ ptá se mě řidič. „Sedněte si sem. Povíte mi, jak bude.“

  kapradi miniatury   „Ale já nevím, jak bude,“ zklamu ho hned. „Jakto?“

     „Mě předpověď nezajímá. Pozoruju aktuální stav. Jak je.“

     „A co zima? Jaká bude?“

     „Kdo ví…“

     „Jde to poznat podle zvířat? Třeba mravenci. Jak se chovají?“

     „Mravenci čekají na sluníčko. Když se mraveniště zahřeje, vylezou ven. Čím více sluníčko hřeje, tím rychleji lezou. Když mrzne, jsou zalezlí uvnitř.“

     „Jé, tak já myslel, že se něco dozvím,“ odpovídá zklamaně řidič. „Vy s tím naděláte tajnosti.“

     „Nedělám tajnosti. Prostě to nevím. Nechám se překvapit. Je to jako s knihou. Čtete ji, listujete, děj se odvíjí. Přece nechcete hned vědět, jak to dopadne.“

 

***

 

     Večer odcházím do lesa. Poslouchám vítr. Hvězdy prostupují korunou smrků. Po půlnoci stoupá po churáňovské louce mlha. Nečitelné, temné a průsvitné listy knihy se otáčejí, cítím vlhký chlad v hrdle. A les hučí, je to tichý chorál.

     Dopoledne se zatahuje, krajina potemnila a brzy se dává do deště. A najednou je to tady: padají první sněhové vločky. Vybrané krůpěje rozevřely bílé padáčky. Zpomalují, točí se ve vzduchových vírech a vlhká země jako by se za nimi zavírala.

     Jako kluk jsem vítal zimu s posvátnou úctou. Neposlouchal jsem předpověď. První sníh přicházel jako překvapení, někdy po větrné a deštivé noci, jindy se začaly snášet první bílé krystaly za bezvětří na promrzlou zem a hned zůstávaly ležet.

     Ale dnes ještě nechumelí. Jen těchto několik bílých poslů oznámilo, že zima už je za dveřmi. A opět se vrátil déšť.

     Stojím venku, nechávám se promáčet a vybavuju si krásný text japonské výtvarnice Akiko Uedy, která se zúčastnila výtvarného sympozia Na hranici – grenznah v šumavské divočině:

     „Když jsem se v lese za deště ztratila, cítila jsem jeho pohled. Byl tam velký padlý strom, ležel plný rozmanitých známek maličkého života. Jako miniatury lesů nebo nevinného vesmíru. Pomyslela jsem: Jedinec je ztracen v místě, které tak překypuje životem.“

 

Text: Roman Szpuk

Foto: Roman Szpuk 

 


 

MINIATURY Romana Szpuka :

 

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice 

8. Pavoučice sněžná

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

12. Letící oblaka

13. Pan Kodýdek

14. Cesta pulsu

15. Život a smrt

16. Deštníky

17. Poklady

18. Krucifixy

19. Velikonoční vejce

20. Koza v kapli

21. Kolečka vypálené trávy 

22. Boubínská noc

23. Ovečky

24. Bratři Kazarovi 

 25. Domov

26. Táta

27. David je fatalista

28. Noční bouřka na Boubíně

29. Fenka a okoun

30. Duha

31. Žluna

32. Rehabilitace

33. Bez střechy

34. Jako bílý šátek

35. Nepoučitelní

36. Dobršská brána

37. Hvězdy a psík

38. Malá ťapkající holčička

39. Zářijové plody 

40. Buchingerův dvůr 

41. Pouť na Luzný

42. Jaké má oči? 

43. Nejmanka u Hrbu 

 

{jcomments off}