Dobršská brána
Jedeme s Olívií na skvělý festival soudobé vážné a alternativní hudby Dobršská brána. U Nuzína navštěvujeme Martinu a Lenku, které tam žijí ve dvou maringotkách jen se zvířaty. Obě si hlídají svoji nezávislost. Mají to k sobě navzájem necelý kilometr. Martina chová ovce, kozy, husy, indické běžce. Má i dva osly Roberta a Máňu. Robert se nechá drbat na hlavě, líbí se mu to, ani se nehne.
Lenka má devatenáct koček a tři cemanské slepice. Vlastně jsou to slepice dvě a hlídá je kohout. Slípky se jmenují Božka a Bohuna, kohout Kadel. Viděli jste někdy cemanského kohouta? Je černý jak uhel, má černé oči, hřebínek, peří, jen ocas se mu ve slunci temně kovově leskne. Dokonce má černé maso, vnitřnosti i kosti. Také každou kočku si Lenka pojmenovala. Když sedíme u ní v maringotce, krouží kolem nás různobarevné oči a já najednou nevím: Jsou to oči kočičí či výří?
***
Na festivalu se scházejí hudebníci z celého světa. Koncerty se odehrávají střídavě na pódiu u zámku a v kostele Zvěstování Panně Marii.
Jako první improvizuje na současnou violu i violu d’amore Garth Knox z Irska. U zámku jej střídá skvěle improvizující svérázné trio interpretů lidové hudby Mantaban3jo. Následuje je skupina hudebníků, která si říká poeticky Prázdné hory jsou plné větru a deště a skládá se z hudebníků z U.S.A (perkusista Hearne Gadbois, který koncertoval a nahrával například s Patti Smith nebo Suzanne Vega), Finska (kontrabasista Eske Mäkinen), Japonska (hráč na flétnu šakuhači Seizan Kenji Osako) a České republiky (Anna Romanovská). Poslední koncert, který začíná v kostele ve 22 hodin, spojuje barokní hudbu s free jazzem. Na kontrabas hraje energický Barry Guy ze Švýcarska a na violu Maya Homburger z Velké Británie, která působí ve věhlasném souboru English Baroque Soloist Johna Eliota Gardinera.
V sobotu nás čeká dalších šest koncertů. První se představuje v kostele hráč na kontrabas Petr Tichý. Ke své produkci má po ruce audio mixer, za chvíli má posluchač pocit, že tu hrají kontrabasisté tři. Přibírá si ke spolupráci bosého hipísáka z Nového Zélandu, který prý žije kousek od Dobrše a umí hrát skvěle na kytaru. Po něm unáší obecenstvo nejen svojí hudbou, ale i éterickým štíhlým zjevem houslistka a hráčka na japonský strunný nástroj kotó Anna Romanovská, která spolupracuje mimo jiné též Orchestrem Berg. Před kaplí svatého Jana a Pavla zpívá Gabriela Vermelho. Doprovází ji na akordeon Jakub Jedlinský. A znovu se přesouváme k zámku, kde svým živým pohledem okouzluje posluchačky charismatický Garth Knox se svým Saltarello Quartetem. Na druhou vilou hraje Julia Robertová. Kvartet doplňují cellistka Agnes Vestermannová a perkusista Sébastien Clement, oba z Francie. Norské uskupení Nils Okland Ensemble má zpoždění, prý letadlo se někde zdrželo. Ale hudba nás dokáže rozproudit a hardangerské housle zní skvěle. Hudební proud se line na pomezí lidové hudby a punku a jen můj věk a fakt, že všichni klidně sedí, mi zabraňuje, abych se dal do tance.
Během přestávek mezi koncertem vyhrává na návsi ryze jihočeská dechovka z šumavského Podlesí Roštovanka. Pivo teče proudem a navozují se nová přátelství mezi hudebníky. Závidím jim jejich společnou řeč zapisovanou do mezinárodního jazyka not.
***
Až po půlnoci jdeme s Olívií spát na pastvinu pod volnou oblohu. Daleko u Plechého se rozblikala bouře, přelétají meteory. Jeden z nich za sebou zanechává trojitou světelnou stopu. Na tu už moje oči nestačí. Můžeme si něco přát. A přejeme si, aby nás v noci nevypláchla bouře. Tu blýskavice skutečně hasne. Země je vyhřátá, nepotřebuju ani karimatku.
Budíme se pod volnou oblohou. Hodiny na věži kostelíka pravidelně odbíjejí, místní pamětník a kronikář Ludvík Rezek říká, že si podle nich můžeme nařídit i své hodinky. Slunce vychází. Den bude opět horký. Nad hlavou nám krouží jiřičky. Obchází nás osaměla slepice, hledá něco k snídani, tu a tam si zobne, pro sebe tichounce zakvoká, jako by komentovala své pátrání po potravě. V uších mi doznívají tóny včerejších koncertů, především zvuk violy d’amore, to, jak sedm strun, na které se hraje smyčcem, doplňuje svým hlasem sedm strun rezonančních.
Text: Roman Szpuk
Foto: Josef Pecka & internetové zdroje
MINIATURY Romana Szpuka :
2. Hrušky
4. Co všechno ten nástroj dovede
6. Otto Hrdina
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifixy
20. Koza v kapli
22. Boubínská noc
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi
25. Domov
26. Táta
29. Fenka a okoun
30. Duha
31. Žluna
32. Rehabilitace
33. Bez střechy
34. Jako bílý šátek
35. Nepoučitelní
{jcomments on}
