Bez střechy.
Procházíme zelenou stěnou křovisek a nízkých stromků. Noříme se do ní jak tajemní Kristové schopní procházet zdí. Za ní nás vede takřka zarostlá úvozová cesta. Musíme si navzájem podávat větve, aby nikoho z nás nezranily.
Někde tu žije samotář Ruda. Postavil si stan či jakousi pyramidu ze skla a dřeva. Než sem odešel, zakopal někde doklady, rozprodal majetek a tak se stal volný a vydaný Šumavě. Nakolik se může člověk oddělit od lidského společenství, aby přežil? Nejen na těle, ale i na duši.
Lesy okolo hradu Kašperk znám prachbídně. Kdyby mě nevedla Dáša, nikdy bych Rudu nenašel. Dáša mi říká, že Rudovi nabídli, aby tuhle mizející cestu vyčistil. Je to část Zlaté stezky. Ale on je nejspíš rád, že pěšina k němu zarůstá. A nebo je jen líný, stejně jako já. V noci leží ve svém obydlí a hledí na hvězdy. Přemýšlí. Možná až moc. Věří, že nám Američané posílají do Evropy nějaké škodlivé mraky, že nás práškují z letadel popelem. Různými cestami ubírá se lidská mysl v samotách.
***
Stojím na dně nedostavěného klášterního chrámu svatého Ondřeje v Kuklově. Chtěl bych se sem vrátit uprostřed noci a dívat se na hvězdy zazděné v neexistující klenbě, pozorovat, jak okny proniká dovnitř svit úplňku. Nebo v zimě, za chumelenice, kdy se mezi stěnami do chrámu spouštějí sněhové vločky v bezvětří jak něžný výsadek na dosud holou zmrzlou zemi. Nebo během bouře, jejíž dunění tu bloudí ve zdech jako hejno hromovládných rybek zachycených sítí kamení.
Zde se každé slovo vznese jak motýl, který se zrodil v iluzi pevných stěn. Stoupá ve svém třepotavém letu výš a výš a nenaráží na žádnou klenbu, na žádná omezení.
Foto a text: Roman Szpuk
MINIATURY Romana Szpuka :
2. Hrušky
4. Co všechno ten nástroj dovede
6. Otto Hrdina
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifixy
20. Koza v kapli
22. Boubínská noc
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi
25. Domov
26. Táta
29. Fenka a okoun
30. Duha
31. Žluna
{jcomments on}
