Žluna
Došel jsem na nádraží na Kubově Huti. Mám ještě dvacet minut k dobru. A co se všechno děje! Támhle letí žluna s nádhernou červenou čepičkou.
„Dovol, abych se ti představil, krásný ptáku. Jsem Roman Szpuk, trochu dementní a sklíčený básník. No dobrá, všichni máme právo žít.“
Žluna volá svůj poplašný popěvek. Gly-gly-gly…
„Zpěv nic moc. Poskakovat umíš dobře.“
Aha, támhle se plíží trojbarevná kočka nad propustí. Je na lovu.
„Hej!“ vyštěknu. A kočka se opožděně zastaví. Můj výkřik k ní letěl asi půl vteřiny.
„Co tam děláááš?!“
Kočka se vrací zpátky, mizí v křoví, asi tam loví nic netušící ptáčky. Slyším jen rehky. Poletují někde nade mnou na střeše nádraží. Teď dva frnkli dolů. Honí se a přitom varují: „Tek. Tek. Tek. Tek.“
„Co blbnete? Jaro už je pryč. Mládež cvičí křídla, nikdo už nezpívá, srpen je vážný, to není žádný květen, slunce je den ode dne níž.“
A hele, támhle jeden rehek dělá rozcvičku na kolejnici. Dřep! Dřep! A další cvičí na kupce sena.
Vida, žluna se vrací. Schovává se za kolejí, jen občas zvedne hlavu, když nad ní přeletí rehek. Zkontroluje, zda jí nehrozí nějaké nebezpečí.
„Co tam kloveš?“
Přeskakuju koleje. Aha – mravenci!
„Vajíčka ti zachutnala?“
Foto a text: Roman Szpuk
MINIATURY Romana Szpuka :
2. Hrušky
4. Co všechno ten nástroj dovede
6. Otto Hrdina
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifixy
20. Koza v kapli
22. Boubínská noc
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi
25. Domov
26. Táta
29. Fenka a okoun
30. Duha
{jcomments on}
