Kolečka vypálené trávy
Po noclehu na Zlaté Studni jsem se vrátil na stanici.
„Uděláme si topinky,“ vítá mě Míra Předota. „A pu-ehr.“ Jenže jsme se zakecali a probral nás až dým valící se z topinkovače. Míra se snaží černé krajíce vydolovat, třepe s celým přístrojem, vzteká se, kusy černého chleba létají vzduchem, některé mu dopadají do sádla. Beru si čelovku, koukám dovnitř – on ten chleba shořel na prach.
***
„Jako kluk jsem šel po louce dole u Barounů,“ vzpomíná Míra Předota. „Každou chvíli jsem narazil na kolečko vypálené trávy. Jako by tam měli sraz mimozemšťané. Marně jsem přemýšlel, co je původem tohoto zvláštního jevu. Přišel jsem na to za chvíli. Šel jsem po stopě dýmu a najednou jsem objevil dědu. Chodil pást krávy. A aby mu mouchy a jiný hmyz daly pokoj, bral s sebou kýbl. V něm měl dýmající mokré dřevo. Postavil kýbl vedle sebe a četl si. Když bylo spaseno, přenesl si kýbl i se stoličkou o něco dál.“
Foto a text: Roman Szpuk
MINIATURY Romana Szpuka :
2. Hrušky
4. Co všechno ten nástroj dovede
6. Otto Hrdina
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifixy
20. Koza v kapli
{jcomments on}
