Paní Ludmila se narodila na Korkusově Huti. Když ji maminka čekala, ležela všude spousta sněhu. Soused musel zapřáhnout koně, rodičku naložil na valník a odvážel ji k Vimperku. „Já vás celou roztřesu,“ bál se.
„To byla jiná doba,“ vzpomíná paní Ludmila. „My stále lítali venku. Kde bylo co, jsme otrhali, kyselý jablka, na šišky jsme chodili, nosili jsme je z lesa v jutových pytlích. Za Korkusovou Hutí stála před sklárnou kaplička. My tam s dětmi koukali skrz mříže, byly tam sošky, šli jsme tam uctít,“ naznačuje paní Ludmila znamení kříže. „A najednou stála uvnitř koza, všude samý bobky. Jak se tam dostala? Skrz mříže by nevlezla, oknem taky ne. A tak jsme kozu pustili. A koza byla ráda. Patřila jedné paní, která ji přes den nechala pást a odpoledne, aby jí neutekla, ji zavřela do kaple, aby ji večer cestou z kravína odvedla do maštale. Ona nás viděla, jak tu kozu pouštíme. Vyčíhala si nás. Ne, že mi tu kozu pustíte ven, rozčilovala se. Jinak vás přerazím. Ale my si nedali říct a zase jsme ji pustili. A koza utekla a spala venku. Prý kvůli nám. Nakonec jsme se báli ke kapli chodit, ta ženská říkala, že nás zmlátí.“
Foto a text: Roman Szpuk
MINIATURY Romana Szpuka :
2. Hrušky
4. Co všechno ten nástroj dovede
6. Otto Hrdina
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifixy
{jcomments on}