Velikonoční věnce
Vracel jsem se z Boubína. Na Kubově Huti jsem stopoval a měl jsem štěstí, zastavila mi paní Košatková z Horní Vltavice. Měla na nosiči přidělaná dvě kola. Jela s manželem na vyjížďku.
„Byl jste na Boubíně?“ zeptala se.
„Spal jsem tam.“
„Zkuste jet někdy na Haidl.“
„To bych měl,“ přikyvuju. „Bavorský les skoro neznám.“
„Jsou okolo nádherné kaple,“ chválí si tamní krajinu paní Košatková. „Třeba Schwendreut.“
Schwendreut je kaple se štíhlou vížkou v nadmořské výšce 950 metrů. Paní Košatková k ní přijela na kole ve chvíli, kdy tam kněz z Haidműhle křtil dítě. Když bylo po křtu, otevřel klícku, kterou s sebou přivezl, a vzápětí vyletělo z kaple snad deset holubů. A věnec z holubích křídel se rozpletl a vydal se na zpáteční cestu, domů do Haidműhle.
***
Jiný příběh o věnci mi vyprávěl pan Lyer z Plání. Přijel mi na churáňovskou stanici popřát k novému roku. Stáli jsme spolu v předsíňce. Venku hnal vichr krupky s dešťovými kapkami, které narůstaly v ledovku. Po sněhu pospíchala chrastivě metelice z ledové drti.
„Vloni na jaře jsme pověsili na dveře velikonoční věnec,“ vypravoval mi pan Lyer. „Ozdobili jsme ho polystyrénovými vajíčky. Přiletěl pták, udělal si ve věnci hnízdo a snesl tam vajíčka. Představ si, byla stejně velká a stejně zbarvená jako ta umělá.“
Text a foto : Roman Szpuk
MINIATURY Romana Szpuka :
2. Hrušky
4. Co všechno ten nástroj dovede
6. Otto Hrdina
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifixy
{jcomments on}
