Antikvariát s právem azylu
Kolikrát jsem během procházky po Vimperku zabloudil do antikvariátu pana Kodýdka. Byl to starožitník, ale zachraňoval i staré knihovny a mnohé knihy pak nabízel v krabicích zdarma nebo za symbolickou cenu desíti korun. Na krabicích stálo: Knihy zdarma. Kniha nepatří do sběru.
Vcházel jsem do jeho obchůdku jak do kostela. Obzvlášť v parných letních dnech jsem se tam cítil dobře. Měl jsem pocity provinilosti. Já opravdu nebyl z těch, kteří by panu Kodýdkovi udělali nějaký kšeft. Rád jsem v knihách jen tak listoval. A on mě vítal se svým klidným úsměvem. Věnoval mi knihu ze své krabice a ještě mě obdaroval zvláštním vnitřním pokojem.
Kráčím kolem antikvariátu, kde už si o knihách s panem Kodýdkem nepopovídám. Pan Kodýdek už nabízí knihy nebešťanům. A oni se nestačí divit, jako já jsem kolikrát žasl, jaké skvosty se v krabicích objevily. Neboť mnoho zapomenutých knih má v sobě bohatství, které už naše doba není schopna pochopit.
V hlavě se mi budí vzpomínka na jedno šedivé všední dopoledne. Hledám klid pro duši, a tak vcházím do předsíňky vimperského chrámu. Vzal bych zavděk židlí, ale mám tu k dispozici jen klekátko, a já se nechci modlit. Chci tu jen spočinout v mlčení.
Sedám si v kostelní předsíňce na zem. Ale klid nenacházím.
Po chvilce se zvedám a odcházím do města. Vstupuju do antikvariátu jako do útočiště. Je to antikvariát s právem azylu. Prohlížím si staré pohlednice, které si nikdy nekoupím.
Pan Kodýdek čte nahlas své ženě: „Světlo tvých očí. Lízin let do nebe. Líza v nebi.“
„Co to propána je?“ ptám se užasle.
„Názvy knih, co hledá jedna paní,“ vysvětluje pan Kodýdek. „Nevíte, kdo to napsal? Máme tu všechno podle autorů.“
Texta a foto: Roman Szpuk
MINIATURY Romana Szpuka :
2. Hrušky
4. Co všechno ten nástroj dovede
6. Otto Hrdina
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
{jcomments off}
