Miniatury : Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slatí

Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slatí

     Je noc z 21. na 22. ledna 2016. Po večerní klimatické zprávě se vydávám pěšky z Churáňova na pověstnou stanici Perla u Kvildy. Úplňkové světlo ozařuje zachumelené lesy a odráží se na ploškách jinovatky. Nepropadám se, a to je nejdůležitější.

     Když začínám sestupovat ke křižovatce mezi Kvildou a Horskou Kvildou, cítím, jak přituhuje. A pak se přede mnou objevuje údolí Kvildského potoka. Pátrám pohledem proti jeho toku, tam někde musí stát Vojvodíkova meteorologická budka. Ale kde? Zkouším se tam prodrat po břehu, ale hodně se to tu boří. Vracím se tedy výš k okraji lesa a tady nacházím napůl zaváté stopy.

     Konečně budku vidím. Připomíná přízrak. Sestup mi trvá nekonečně dlouho. Propadám se po kolena. Dýchám jak lokomotiva a v tom ledovém vzduchu jako by mi otékal jazyk. Vousy se mi obalily ledem a ztvrdly. Na místo docházím ve 22:58 středoevropského času. Náš staniční minimální teploměr pokládám do stojánku na sníh. Teplota rychle klesá k -31 °C. Stojím a naslouchám úplnému tichu. Potok teče naprosto neslyšně. Je černý a schovaný hluboko v závějích. Ze břehu nad ním visí husté a roztřepené závěsy jinovatky.

     Mrazivá průsvitná mlha stéká širokým údolím od Jezerní slati. Když do ní posvítím, všechno jiskří. Je to pravý přírodní diamantový prach, zmrzlá mlha, v níž se kolem měsíce vytváří haló. Zatímco tu stojím, proud diamantů zpomaluje a teplota sestupuje o další 1,3 °C na -32,3 °C.

     Zapomínám na čas. Nořím se do snášejícího se třpytu ledových jehliček. Vzduch blikotá. Zní tu hudba, ale mlčí.

Texta a foto: Roman Szpuk 

   {gallery}Marek/Roman/LED/{/gallery}

MINIATURY Romana Szpuka :

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice 

 8. Pavoučice sněžná

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

{jcomments off}