Vystupujeme s Honzou Tláskalem po Severní cestě na Boubín. Zmrzlý sníh nám křupe pod nohama. Obloha se prohlubuje do nejtemnějších odstínů modře a z větví tu a tam padají sněhové duchny. V paprscích mezi kmeny se ještě dlouho třpytí závoj snášejících se ledových krystalů.
V půlce cesty se do nás naplno opírá slunce. Tu si všimneme drobného pavoučka, který se čile pohybuje ve vyšlapané stopě. Skláníme se k němu a pokoušíme se ho vyfotit. Pavouček není ve skutečnosti pavoučkem, ale je to dvoukřídlý hmyz bez křídel, pavoučice sněžná (Chionea lutescens). Překračuje stopy, chvíli sestupuje do stínu, pak se vydává na prašanovou vyvýšeninu do hřejivé náruče paprsků. Znám už tohoto tvorečka z Churáňova a vím, že mu nevadí ani ranní mráz pod -10 °C. Má totiž ve své hmyzí krvi zvané hemolymfa jakýsi fridex. Je to glycerol, který bývá i součástí nemrznoucích směsí.
Náhle se shora ozývá křik: „Pozóór! Jedúúú!“
Na poslední chvíli se vzpřimujeme a ustupujeme o krok stranou. Snažíme se přitom stát lyžařovi trochu v cestě, aby se musel vyhnout mírně doleva a tvorečka minout. S úzkostí hledíme na odvážného hmyzího polárníka. Frrr! Lyže jej těsně minula. Ani nevěděl, že měl namále. Bezstarostně si leze dál. Znovu se k němu skláníme a pozorujeme jeho úsilí. Nemáme tušení, kam má namířeno. A ví to on?
„Pozóór! Jedúúú!“
Chudák pavoučice. Znovu ustupujeme ze stopy. Tentokrát se dolů řítí mladá žena, asi družka předchozího lyžaře. Tohle bylo opravdu o fous. Ale pavoučice žije dál.
***
Docházíme na vrcholek. Nad věží plachtí trojice krkavců. Moji černí bratři! Jak oni si dovedou hrát se vzdušnými proudy. A jak je těší divoké zimní počasí. Nyní je ale jasno a vítr fouká rovnoměrně od jihovýchodu. Tři temní vzduchoplavci mě nevnímají. Po chvíli se stočí a nechají se unášet k západu nad Basumský hřeben. Slyším, jak vítr šumí v jejich černém peří. Jeden z nich zakrákorá. Ale jen tiše, aby se neřeklo.
Na věži s námi pozorují západ slunce dva milenci. Vydávají se do údolí pár minut před námi. Docházíme je, když už máme polovičku sestupu za sebou. Posadili se na sáňky a mlčky pozorují, jak v dáli za Velkým Javorem zhasíná den. Mezi korunami smrků problikává Venuše.
Nad nejprudším sešupem objevujeme na okraji stopy kus lyžařské hůlky. Když jsme tudy stoupali, ještě tu neležela. Nahoře jsme už žádného běžkaře nepotkali. Musel ji tu tedy zlomit jeden z těch dvou, kteří nás vyrušili při pozorování pavoučice. Kdepak asi nocují?
Kde se ukryla pavoučice?
A kde sní svůj sen krkavci?
foto a text : Roman Szpuk
MINIATURY Romana Szpuka :
2. Hrušky
4. Co všechno ten nástroj dovede
6. Otto Hrdina
