Nešahej na ten sníh!
Přicházím na autobusovou zastávku pod Smetankou. Po silnici jede sypač s rozevřeným vějířem vyletující soli. Na zástavce stojí obtloustlá žena se čtyřletým chlapečkem.
„Nešahej na ten sníh,“ slyším už z dálky. „Budeš mít mokrý ruce!“
„Stopy,“ ukazuje mi malý do sněhu.
„Napad sníh. Jsou stopy,“ usmívám se na něj. Žena se mračí.
„Mamí, mamí, to klouže,“ volá klučina.
„Stůj na místě,“ přikazuje žena.
Chlapec nenápadně odcupital za skleněnou stěnu zastávky. Jezdí po ní prstem. Juká na mámu.
„Nesahej na to!“ přikazuje žena.
Teď kluk odběhl k poutačům. Má ruce v bok a uklání se před jedním z plakátů.
„Jirko! To nemyslíš vážně!“ volá na něj žena. „Hele, už pojede autobus. Stůj tady.“
Jiřík přibíhá a ukazuje na zasněžený zapalovač na lavičce: „Hele!“
„Já tě tu nechám,“ vyhrožuje žena.„Koukej nelítat! Nehrab se v tom listí! Uklidni se!
Seber se a di domů!“
text : Roman Szpuk
MINIATURY Romana Szpuka :
2. Hrušky
4. Co všechno ten nástroj dovede
