V nemocnici je mikulášská besídka. Čtu ze Země zamyšlené od Ladislava Stehlíka.
„Pěkně jste čet,“ usmívá se na mě babička Poláčková. „Já jsem až z Uherského Hradiště. Víte, kde to je?“
„Daleko, až na východní Moravě, že?“
„Vašík dělal čerta,“ oznamuje mi maminka.
„Jo?“ ptám se Vašíka. „Tys dělal čerta?“
„Ano, čerta,“ usmívá se Vašík. „Dole v patře to bylo bezva, ale v horním patře to bylo horší.“
„Proč?“
„Přišel o hlas,“ oznamuje mi maminka.
„A v tom nejvyšším patře to už bylo nejhorší,“ ukazuje si Vašík na krk.
Prý tam dorazil v kožichu naruby, celý zpocený, bylo mu špatně a plakal.
A tak měli nahoře uplakaného čerta.
text : Roman Szpuk
