12.14 Projednávání vyúčtování tepla
Nevím, jak v současnosti probíhá projednávání ceny tepla za topné období při jeho vyúčtování odběratelům. Za socialismu jsem musel na společném jednání se všemi odběrateli obhájit všechny započítávané náklady na dodávku tepla, včetně provozních podmínek a vlivů. Myslím si, že by toto mělo i dnes vypadat obdobně.
Provozovatel tepelného hospodářství by potom měl ve svém každoročním vyúčtování pro jednotlivé jeho odběratele zcela samozřejmě uvádět i všechny důležité provozní podmínky a údaje, které mu slouží pro výpočet konečného vyúčtování a jeho odsouhlasení.
Jedná se o provozní podmínky, např. Ø venkovní teplotu, délku topného období – kalendářně i počet dnů, počet dennostupňů a provozní údaje jako např. celkové množství vyrobeného a dodaného tepla a jeho cena a celkové množství spotřebovaného paliva a jeho cena, množství a cena elektrické energie, cena oprav a náklady na výrobní a správní režii.
Jsou to podle mne základní údaje, s kterými by měli být jeho odběratelé seznámeni. Tyto údaje by pak měli obdržet i koneční spotřebitelé, majitelé či nájemníci jednotlivých bytů. Vneslo by to do vztahu dodavatel – odběratel a odběratel – konečný spotřebitel, určitou průhlednost a hlavně serióznost a odběratel či konečný spotřebitel, by si mohl i sám přibližně kontrolovat, zda vykazované změny ve vyúčtování sledují provozní podmínky, zda jsou odchylky od předcházejícího období přiměřené!
Alespoň, kdybych já byl provozovatelem, určitě bych tyto údaje ve vyúčtování uváděl. V době socialismu, kdy jsem vedl tepelné hospodářství, tak to pro mne bylo samozřejmostí. I když se teplo rozúčtovávalo podle m2 vytápěné podlahové plochy a ne jako nyní, kdy je účtováno dle stavu měřidel na vstupu do domu (pata domu) a dále dle poměrových měřidel v jednotlivých místnostech.
Jsem přesvědčen, že způsob vyúčtování nemá na jeho provedení vůbec žádný vliv a jedná se jenom o několik málo údajů. Navíc se jedná o celkem malý systém vytápění, takže to nemůže způsobovat provozovateli ani žádné jiné, např. organizační či technické komplikace.
Jestli se to takto neprovádí, pak v tom spatřuji závažný nedostatek jak provozovatele, tak i Města, ale hlavně i odběratelů, že toto nevyžadují a mělo by se to napravit. Protože toto je základní kontrola ekonomie provozu tepelného hospodářství.
Seriózní přehled nákladů k rozúčtování vždy umožňuje seriózní projednání celého rozúčtování s odběrateli.
Ten, koho zajímají tato čísla, koho zajímá kolik musí platit za teplo a jak se ekonomie provozování tepelného
hospodářství vyvíjí, si může vytvořit tabulku na papíru nebo v počítači a každý rok, každé vyúčtování, tam všechny tyto údaje zaznamenávat. Pak bude mít před očima skutečné proměny všech sledovaných údajů a může si vytvořit i svůj vlastní názor o těchto proměnlivých jevech – všechny důležité provozní podmínky a údaje ke sledování ekonomie vytápění uvádím o pár odstavců výše. A je docela pravděpodobné, že si takový nějaký přehled již vypracovává řada odběratelů.
