10. Jak vidíte budoucnost našeho zámku po roce 1990.
Tak jak píši v odpovědi na otázku ohledně podnikání v našem městě, tak podobně hloupě se, dle mého názoru, vyjadřovali a zachovali radní v roce 1991 a i později, ohledně budoucnosti vimperského zámku. I když asi s daleko menšími krátkodobými následky pro naše město.
Dlouhodobé následky ovlivňující nejenom technický stav našeho zámku neumím odhadnout i třeba k minimu všech informací včetně dalšího vývoje u nás i ve světě. Opět se omlouvám upřímně těm radním a zastupitelům, kteří byli jiného názoru, ale byli přehlasováni.
Abych ale začal od samého začátku :
Někdy v létě r. 1990 navštívili naše Město zástupci společně podnikajících firem, české a francouzské, provozující hotely a školící centra. Zámek na ně udělal určitý dojem a vyjádřili se, že vzhledem k přilehlým pozemkům (využití pro kulturní a sportovní vyžití klientů) by bylo možno v budoucnu uvažovat o jednání o možné spolupráci. Dohodli jsme se tak, že z důvodu podzimních voleb by případná jednání pokračovala v následujícím roce.
V létě r. 1990 byla také svolána Ministerstvem životního prostředí, do našeho kulturního domu, schůzka všech zástupců obcí začleněných do budoucího Národního parku Šumava. Z ministerstva se jej zúčastnil tehdejší ministr p. Moldán a ředitel, nevím již kterého odboru, p. Urban. Po jednání jsem s oběma pány dosti dlouho hovořil o sídle ředitelství Národního parku.
Oba pánové byli jako posedlí naším zámkem. V té době tam sídlila Správa chráněné krajinné oblasti Šumavy (SCHKOŠ), dá se říci, že z části předchůdce NPŠ. Já jsem se jim snažil vysvětlit, že ani stát nebude mít potřebných, tehdy odhadovaných minimálně 300 mil. Kč, na potřebnou rekonstrukci objektu. Proto jsem jim nabízel prostory v prázdných městských kasárnách ve Špidrově ulici. Seznamoval jsem je s tím, že v tomto areálu mohou mít kanceláře i veškeré provozní objekty jako jsou dílny a garáže pohromadě pod samostatným uzavřením, a také zde mohou mít i byty pro své zaměstnance.
V závěru našeho jednání jsem u nich pozoroval určitou rozladěnost vyplývající zcela jistě z jakési nadřazenosti ministerských úředníků a snad i z toho, že jsem před nimi, jako „nějaký venkovan ? nesklapl podpatky“ a snad také i z jakési touhy, hrát si na zámecké pány. Nepřesvědčil jsem tedy ani já je, ani oni mne o našich rozdílných názorech. Bylo to ale teprve první kolo jednání.
Takže jsme se nakonec rozešli bez jakéhokoli závěru s tím, že budeme dále jednat. P. ministr ve vládě a poté i s námi. Do konce mého působení na Národním výboru se již z ministerstva neozvali. Můj názor znali, tak zřejmě čekali až bude po volbách.
Po volbách v roce 1991, a určitě i později, mi opět při náhodných setkáních s některými členy rady Města tito sebejistě a s naprostým přesvědčením sdělovali, že pro ně je výsostnou prioritou, aby ve Vimperku bylo sídlo, čili ředitelství Národního parku a ministerstvo si dává jako podmínku sídlo na zámku.
Snažil jsem se jim opět vysvětlit, že stát nebude mít peníze na potřebnou rekonstrukci, proto bude zámek zcela určitě chátrat, Národní park si najde jinou budovu pro své sídlo a zámek stejně nakonec zůstane na bedrech Města, aby nedělal Vimperku ostudu. Tito radní mě opět nevěřili a moji úvahu absolutně zamítali s označením, že je přinejmenším mylná. A jaká je dnes skutečnost ?!
Popis problematiky okolo vimperského zámku, zahrnující mé názory na postup vedení Města, jsem starostovi a prostřednictvím něho i Radě Města předal i písemně dopisem ze dne 5.11.1991. Je to dopis o rozsahu 5 stránek, kde jsem kromě tohoto výše uvedeného sdělení popisoval, proč je třeba pokračovat v jednání s výše zmiňovanou francouzskou firmou, nebo hledat i jiného partnera. Proto zde dnes nerozdávám jakási moudra, jak by se řeklo, „že po bitvě dělám chytráka“. Ten dopis mám pořád založen.
A co se týká sídla NPŠ, k tomu jsem jim vysvětloval, že nikdy není nic tak horké, a že se musí dále rozumně jednat a předkládat pádné argumenty, žádat záruky apod.
Myslím si, že vedení Města raději sáhlo zase k tomu pro ně nejlehčímu, pro ně nejpohodlnějšímu a předalo zámek státu bez jakýchkoli záruk !!! o jeho budoucnosti. A jednoduše a rychle se tak zbavilo starostí o náš zámek. Zkrátka opět vytoužená pohodička! – prakticky nic nedělání okolo tohoto problému!
Poté asi za 1 či 2 roky jsem se náhodou od svých spoluobčanů dozvěděl, že je zámek převeden na stát a stát má za něj zaplatit Městu asi 7 mil. Asi po dalších 2 nebo 4 letech jsem se opět podobnou náhodou dozvěděl, že zámek není dosud státem zaplacený. A protože jsem se o tyto věci moc nezajímal (mám svých starostí dost), tak to nevím dosud. Nevím zda to bylo zveřejněno ve Vimperských novinách a já jsem si toho nevšiml. I to je možné, a pak se omlouvám.
Dnes je situace taková, že zámek je téměř prázdný opět již spoustu let a kdoví jak dlouho ještě bude a zcela neodvratně chátrá.
A zde jsem pokračoval v původním textu s touto výzvou k Městu : „V zájmu Města by bylo prospěšné a rozumné, aby informovalo své občany, nikoli pouze stroze, ale trochu více podrobněji a hlavně častěji jak to se zámkem vypadá dnes a i do budoucnosti. Je to přeci jenom nepřehlédnutelná „dominanta našeho města.“
A vzhledem k tomu, že nás, občany města, p. starosta Bohumil Petrášek ve svém článku „Co bude s vimperským zámkem ?“, uvedeném ve 3. čísle r. 2012 Vimperských novin, celkem dostačujícím způsobem informuje o situaci okolo zámku, stala se tato výzva bezpředmětnou.
Pouze si neodpustím poznámku, že nejvhodnější využití zámku, o kterém se nyní jedná (v r. 2012) se naprosto shoduje s tím, které uvádím v úvodu této odpovědi a jež vzniklo v roce 1990! I když v r. 2012 se již mluví o jiném majiteli – státu. Takže tak hloupí jsme tenkrát asi nebyli.
Jestli se nemýlím, je to jedna z mála pozitivních zpráv radnice k řešení této otázky od roku 1991, i když vývoj budoucnosti našeho zámku je, dá se říci, mimo dosah radnice. Mohu jenom s lítostí konstatovat, že je z hlediska zámku i Města velká škoda jalově a ničemně promeškaných 20 let.
Dnes totiž, tak jako ve všech oblastech života, je určitá nasycenost a proto tento záměr může být opět velice obtížné uvést do života. A zámek nám chátrá a chátrá.
A protože se zveřejnění těchto mých odpovědí z technických důvodů oddálilo, vyšlo mezitím dne 28.4.2012, v Prachatickém deníku pojednání o problému s převodem vimperského zámku.
Obsahem článku jsem přímo ohromen! Článek o velikosti cca 1/3 celé stránky novin je skoro o ničem. Prakticky se téměř výhradně zabývá tak banálním problémem, jako je převod dvou zaměstnankyň vimperského muzea, včetně mzdových fondů, z jednoho ministerstva do druhého. Od Ministerstva Životního prostředí – Národního parku Šumava k novému provozovateli zámku, Ministerstvu Kultury – Národnímu památkovému ústavu (NPÚ).
Když toto má být pro ministerské úředníky složitý a zdá se, že těžko řešitelný problém, tak si neumím dost dobře představit světlou budoucnost našeho zámku.
Také se zde ředitel NPÚ zmiňuje, že čeká na toto vyřešení převodu zámku, aby mohli začít s rekonstrukčními pracemi, které pan ředitel v současnosti odhaduje již na 750 miliónů. Nenaznačuje ale ani jediným slovem, co by z předpokládané celkové ceny rekonstrukce, zainvestovali již letos (v r. 2012), kolik by asi chtěli investovat každý rok a do kdy by asi měly rekonstrukční práce skončit!
Proto cítím z tohoto pojednání velkou nejistotu pro náš zámek. Mám asi proč, vždyť asi v červenci 2012 byla zveřejněna výše investic uvolněná státem na opravy všech památek v ČR v roce 2012, která dosahuje pouhých asi 540 mil. kč.
Uvidíme! Necháme se překvapit! Zda to bude překvapení příjemné nebo smutné.
Aktuální doplnění : V prvním pololetí r. 2013 nebyla otázka převodu na NPÚ (Národní památkový ústav) vyřešena. A v červnu r. 2013 bylo v MF Dnes popsáno, že Ministerstvo kultury odmítlo zámek převzít, a že se vlastně neví co bude dále s naším zámkem. Město také odmítá převzít zámek zpět a tak je zámek nabídnut všem státním institucím, zda o něj někdo projeví zájem. Takže jsme zase v bodě „0“, to znamená zase na samém začátku a od r. 1991 již uplynulo 22 roků.
