{jcomments off}Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala
30.září:
Září se loučí úplňkovou nocí, která i poté, co ustaly deště, stále ještě staví výraznému měsíčnímu svitu do cesty lehkou clonu z vodních par. Nebeské těleso je tím pádem vinou atmosférických vlivů mírně zneostřeno, ne však natolik, abychom nebyli schopni (samozřejmě nikoli pouhým okem bez pomoci optiky) rozeznat, že nepředstavuje ideální kouli. Nerovnosti měsíčního povrchu jsou po jeho obvodu i za dané, fotograficky ne zrovna ideální situace dobře patrné.
29.září:
Odpoledne se nám Šumava rozplakala …
28.září:
Svatováclavský Boubín zprvu vypadal nevyzpytatelně, neboť především nebylo zcela jasné, nepřižene-li se nad ránem další déšť, a od západu se ke všemu neustále tlačila hustá mlha, jež se povětšinou úspěšně snažila zahalit celý vrchol. Vítr, který ji sem hnal, však čas od času dokázal jednotlivé její chuchvalce roztrhat a nabídnout tak ve spoustě bleskových proměn pomocnou ruku vycházejícímu slunci. Vznikla z toho postupně následující podívaná:
V tomto okamžiku začala mít mlha opět výrazně navrch, …
… ale slunce již vystoupalo do takové výšky, že nakonec přece jen dokázalo výrazně lépe ovládat celé to nebeské bojiště.
Mlha si pak pro změnu jako vždy nedala vzít aspoň příležitost k dotváření typické poezie šumavských lesů …
27.září:
Cožpak lze polapit slunce … ?
26.září:
I když je v nižších partiích pod mrakem, tam nahoře má Šumava stále v rukávu nějaké to překvapení …
Po nedávném ochlazení a zejména nočních mrazících by se téměř dalo předpokládat, že naši hadi a štíři (v druhém případě řečeno s nadsázkou, protože na našem území byl nejseverněji žijící druh štíra údajně pozorován naposledy v roce 1983 a od těch dob dle slov přírodovědců již více neviděn) nebudou dlouho váhat se zalézáním do děr, v nichž přečkají zimu, dokud je příštího roku zase nepovolá ven svatý Jiří. Tahle krasavice, která se vydala za soumraku na večerní procházku zahradou (takže musela být mírně přisvícena bleskem), tedy buď patří k otužilcům, nebo se dala zmást dnešní celodenní příjemnou teplotou a s velkou pravděpodobností se vbrzku dočká nemilého rozčarování.
25.září:
Podzim nám zjevně chce vynahradit, oč nás nedávno ošidil svými předčasnými vpády do léta, …
… a opět jen potvrzuje, že je naprosto marné hledat kdekoli většího umělce nad přírodu.
24.září:
Krátce před úsvitem se poslední zářijové pondělí ve Vimperku vymanilo z cárů bílé mlhy, ale nikoli z celkového oparu, který představoval pro dosud za obzorem skryté slunce zase jednou malířské plátno …
… a nezapřel se ještě i po deváté hodině, …
… kdy ostatně také slunci zastoupila cestu mírná oblačnost a v nižších partiích pak vydatná inverze.
Kdo se nezapomněl podívat na oblohu ve večerních hodinách, nelitoval …
23.září:
Sluncem zalitý nedělní podvečer přímo sváděl vypravit se k samotným historickým kořenům Vimperka, …
… představovaným krom jiného i touto věžicí v západní straně opevnění původního hradu.
Po více než sedm staletí tu odpočívá práce dávných lidských rukou …
22.září:
Dobrá, páni astronomové, ať je po vašem – podzim tedy oproti zažité tradici začal teprve dnes, a to úderem první minuty z dvanácti, které zbývaly do čtvrté hodiny odpolední (jakožto středoevropský odpůrce letního času si rýpnu aspoň do vámi uváděné hranice 16:48, jíž mělo končit léto) … 🙂
Mnohem důležitější nežli všechny odborné teorie o střídání ročních období na minutu přesně je totiž koneckonců skutečnost, …
… že sluníčko po prvopočátečních deštích zase kouzlilo v boubínských lesích …
… a vrchol sám pak na zítřek přislíbil rovněž slunečné počasí … 🙂
21.září:
První podzimní sluníčko zprvu starovalo do inverzního oparu, jenž zejména budějovickým směrem houstl, ale nakonec si obloha místy pranic nezadala s čerstvě skončeným létem …
20.září:
Poslední den léta roku 2012 přinesl vimperským střechám první mrazivé pozdravy, které tak přestaly být výsadou jen určitých šumavských lokalit …
Příznivce vimperského zámku pak neméně mrazivě zasáhla nanejvýš smutná zpráva, že ve věku pouhých jednašedesáti let se nečekaně uzavřela životní pouť profesora Tomáše Durdíka, špičkového odborníka světové proslulosti, který svými archeologickými výzkumy vnesl mnoho potřebného světla do zdejší historie (viz též http://obec.sumava.eu/index.php/vimperk/104-historie-obce/207-po-stopach-tajemstvi-vimperskeho-zamku-iii ).
19.září:
… a zase samá voda, …
… kam oko pohlédne.
18.září:
Jistě bychom nepohrdli možností, aby se i co nejvíc příštích dní neslo v tomtéž duchu jako ten dnešní, …
… provázený od samého rána až do večera sluníčkem, které nám navíc oblohu chvilku před západem ozdobilo dalším ze skvostných parhelií, o jaká v poslední době není nouze.
17.září:
Před východem slunce …
… i krátce po něm už jindy oku příjemná zeleň znatelně chladne.
16.září:
Neděle by nás zase lákala bezmála k vodě, ale zdaleka už ne k velkému koupání, nepatříme-li k otužilcům … 🙂
15.září:
Úderem šesté hodiny ranní se dnes na Boubíně zdálo, že tam kdesi vysoko nahoře se nějak nemohou rozhodnout, co nechat o třetí zářijové sobotě na obloze zvítězit. Vycházející sluníčko se nakonec přes všechny slibné proměny neobjevilo, …
… neboť náhlý soustředěný útok mlhy od jihozápadu se tentokrát ukázal být nad jeho síly. Vzešla z toho opět další z tradičních boubínských čepic, …
… které ovšem skalním Boubíňákům …
… nemají šanci zkazit náladu, ba naopak … 🙂
Kdopak tu asi odkázal své boty potřebnějším ?
14.září:
Sluníčko už s námi zase kamarádí … 🙂
… a rozloučilo se ve vskutku velkolepých kulisách.
13.září:
Podzim klepe na letní dvéře se stále menším ostychem …
12.září:
… zelená se pomalu loučí.
11.září:
… bude dnešek usínat ve stejné náladě, do jaké se probudil ?
10.září:
Pozdní léto prý co nevidět skončí, jak předpovídají meteorologové – dnes každopádně přineslo odpolední bouřku s lijákem a místy i kroupami, …
… čímž se však ani v nejmenším nedal vyrušovat ve svém díle výstavní křižák, který se utábořil za jedním z oken klavírní třídy v základní umělecké škole a v daném okamžiku balil do pavučiny lapenou mouchu.
Večer pak přinesl mírně zadumanou náladu před doufejme, že nikoli posledním dnem, který bychom letos mohli označit za letní.
9.září:
Zajímavé pohledy na Šumavu se nám mimo jiné nabízejí z Libína, který je se svými 1093 nadmořskými metry nejvyšším vrcholem Šumavského podhůří. K uvedené výšce pak můžeme přičíst dalších 27 metrů kamenné rozhledny, z níž obhlédneme nejen Šumavu, ale celé, tedy i vnitrozemské okolí Libína.
8.září:
Kdo se dnes probudil již do krásného slunečného dne, by možná neuvěřil, jak krušnou cestu muselo sluníčko po svém východu urazit časným ránem, aby nás mohlo v pozdním létě druhé zářijové soboty naplno potěšit …
Velký Javor co nejvyšší horský vládce Šumavy se těšil slunečními paprsky v plné síle jako první …
7.září:
Dokážeme se s plnou pozorností sklonit ke skromné krasavici našich kvetoucích luk, jakou je bezpochyb chrpa ?
6.září:
Řekneme-li o někom, že poslouchá kolenem, pranic mu tím nelichotíme. Jedině v případě luční kobylky naopak máme téměř plnou pravdu. Sluchové orgány těchto roztomilých zvířátek, jichž se u nás dá nalézt na čtyřicet druhů v nejrozmanitějších tvarových i barevných variantách, se totiž nacházejí v holenní části předního páru nohou, takže skutečně doslova pod kolenem. A fungují prý bezvadně – ostatně kdyby ne, ukázal by se pro kobylky zcela zbytečným typický nefalšovaný letní koncert, o jaký se v lukách dokáží postarat samečkové třením křídel o sebe. Tenhle malý invalidní podboubínský virtuos byl sice dokonale zamaskován v trávě, ale prozradil se právě svou báječně znějící muzikou.
5.září:
Chceme-li spatřit kvetoucí hořce, nemusíme nutně jezdit do Alp či jiných velehor, …
… neboť i Šumava má své druhy, které navíc zrovna začínají svým rozkvětem krášlit její louky – tento se např. nazývá hořeček český (Gentianella bohemica), tedy je zcela zřejmé, kde má svou domovinu.
Patří však, bohužel, ke kriticky ohroženým druhům.
4.září:
I pošmourný den může mít nad ránem své kouzlo …
3.září:
Jako by nás chtělo přimět k tomu, abychom si jej náležitě vážili, blíží se slibované, možná letos závěrečné kolo letního počasí velmi zvolna, ba přímo po kapkách …
2.září:
Sluníčko si zatím sice stále rozmýšlí svůj návrat, ale aspoň už po celý den neprší … 🙂
Boubín dnes na sebe přitáhl s neobyčejnou důkladností mlhy snad z celého okolí – zahalil se do nich od samého úpatí až po vrchol. Bylo tedy zřejmé, že kdo by sem vyrazil za rozhledy z věže, bude zklamán. To ovšem neznamená, …
… že by tu snad jinak nebylo co fotografovat …
1.září:
Měsíc, v němž se rozloučíme s létem, nás přivítal mlhami …
… a mrholením.
